Přes zimu jsme s Vejvisem vymysleli, že bychom rádi zkusili nějaký větší kopec. Těch je na světě děsná hromada, takže tipů bylo spíš víc, než míň. Jednou mi Míra poslal video z Nepálu, kde se Ueli Steck v rámci aklimatice rozlézá v severce Cholatse. Parádní lezení, tam chci taky!

Lukla

Na první pohled příjemná obtížnost a výška kopce. Pustili jsme se do studia, dali řeč ještě s Křejčusem, který už byl v Nepálu mockrát. Ví, jak to tam chodí, a nápad se mu líbil. Plán byl na světě! Na podzim pojedeme do Nepálu zkusit severku Cholatse.

Po příletu do Káthmándú vyřizujeme formality a čeká nás loterie v podobě čekání na letadlo do Lukly. Ráno nám na letišti řeknou, že máme pech, dnes nic nepoletí. Spíme na podlaze a „čekáme na Godota“. Asi za 3 hodiny nás čeká překvapivý budíček od našeho kuchaře Bhima – prý nám Tej (místní borec, co umí všechno zařídit), vyhádal helikoptéru!

Letiště Lukla
Letiště Lukla

Super, to bychom měli! Teď nás čekal pětidenní trek do Base campu ve stylu: mlha, mraky, déšť, mlha a tak pořád dokola. Celou dobu jsem měl pocit, že jsem na choďáku někde v Nízkých Tatrách. Ale podle klasického českého „kdo si počká, ten se dočká“, bylo poslední ráno treku za odměnu! Konečně se nám ukázaly všechny luxusní kopce okolo, na které jsem se tak těšil!

Aklimatizace
Aklimatizace

S lepšími výhledy jsme rozbili základy tábora u jezera ve 4600 m a šli okouknout spodek stěny. Podmínky teda nic moc – teplo a u nástupu jsou vidět čerstvé hromady sněhu z lavin. „No co, stejně se musíme pořádně aklimatizovat, tak se to třeba mezitím zlepší,“ neopouštěla nás motivace. Jako první vybíráme bezejmennou tečku v mapě s výškou 5550 m.

Krejčus říká, že když kopec nemá jméno, tak si ho může prvovýstupce pojmenovat! Tomu říkám motivace!

Vyrážíme po skalnatém hřebínku, který se postupně vine k vrcholu. Celou cestu jdeme kolem mužíků a iluzi o prváči definitivně ukončuje vrcholový megamužík. Počasí furt nic moc. Ach jo.

Lobuche East

Dalších pár dní je hnusně, vymýšlíme co dál. Do oka nám padl 6119 m vysoký kopec Lobuche East kousek od našeho base campu (BC). V superpřesné mapě jsme si našli trasu normálky a vyrazili. Při nástupu do BC Lobuche jsme zjistili, že jsme trošku na druhé straně hřebene, a tak bivakujeme pod převisem u sněhového svahu, který by se do normálky měl napojit. Ve tři ráno vyrážíme a do sedla v 5600 m dorážíme lehce po rozednění.

Výšvih do normálky
Výšvih do normálky

Zbytek cesty v hlubočáku jde pomalu, ale před polednem jsme na vrcholovém hřebínku. Na jednu stranu výhled na Everest, na druhou severka Cholatse a za námi Ama Dablam, prostě paráda. Fotíme ostošest a mažeme dolů. Sestup v poledním slunci byl neskutečně lavinézní, a tak si dole docela gratulujeme, že nám to zase jednou prošlo.

Vrcholovka :)
Vrcholovka 🙂

Honzova výbava na Cholatse

cepíny Singing Rock Bandit  expediční spacák Sir Joseph Erratic II  turistické mačky Singing Rock Lucifer II Tech horolezecká přilba Black Diamond Vapor

Vyhlídky na zlepšení počasí se ani po pár dnech zevlování v BC a v lodžiích ve vesničkách okolo nedostavily. Pokaždé, když se nám Cholatse ukáže z mraků, stěnou se sypou hromady sněhu. Volíme ústup, balíme a jdeme zpět k civilizaci.

Času je dost, tak místo letu z Lukly volíme trek do Salleri, odkud vede „silnice“. Dvanáctihodinová cesta autem zpět do Káthmándú byla (…) dost intenzivní. Ale vždy, když jsem si připadal jako nudle v bandasce, vzpomněl jsem si na kozu, která s námi jela přivázaná na střeše. Sem tam ze zahrádky vypadla a to mě ujistilo, že se mi jede vlastně dost pohodlně.

NeEee-EEe-Eee!
NeEee-EEe-Eee!

Suma sumárum jsme do stěny akorát nakoukli, ale znáte to… Počasí je prevít a poručit se mu nedá. A kopec, stejně jako práce, nemá nožičky a nikam neuteče!

-Jan Zahula