Dachstein: Horské vícedélkové lezení

Jižní stěna Höher Dachstein měří krásných 800 metrů a výstup, o kterém tady budeme psát, nabídne víc NEŽ kilometr lezení!

Tak tedy: Steinerweg, monstrózní alpský lezecký výstup čítající 25 lanových délek, obtížnost 5+ UIAA a výsostnou historickou hodnotu. Byl totiž prvně prostoupen bratry Steinery v roce 1909. Z toho už dýchá kousek lezecké historie!

Je nasnadě, že se jedná o výstup, který nějaký čas zabere. Známe několik případů, kdy se ve stěně i bivakovalo (police vhodné na takovou kratochvíli se najdou), ale podle nás lze výstup stihnout za jeden den, je jen potřeba se moc nezdržovat a lézt. V mnoha případech lze délky spojovat, v první polovině je možné překonat lehký, cca 150 metrů dlouhý úsek, souběžným lezením. S orientací to také není zlé, cesta je sanovaná, většina stanovišť je osazena kruhy nebo borháky a v těžších místech také najdete fixní postupové jištění. Takže právě tyto atributy pomohou snazší orientaci.

Nástup do stěny

Nástup pod stěnu

Pokud chcete stihnout cestu za jeden den (a ještě sjet lanovkou dolů), nevyhnete se brzkému nástupu. Jednou variantou je spaní na Dachsteinsüdwand hütte, druhou pak přespání na parkovišti u lanovky. Z parkoviště je to na chatu ani ne hodinka, tak sami zvažte, zda ji chcete ušetřit.

Od chaty se mírně sestoupí dolů, a pak můžete spokojeně následovat mužíky a lehce vyšlapanou (a značenou) cestičku směrem k nástupu na ferratu Johann Klettersteig. Cestička se blízko stěny stočí doprava k ferratě, vy pak pokračujete dál pod stěnou v podstatě do spádnice vrcholu. Dobrým orientačním bodem je veliká jeskyně v obrovském koutě na úpatí stěny. Výstup začíná asi 100 m vlevo od ní.

Po pravdě řečeno, nejnebezpečnější je doopravdy nástup ke stěně. V posledních úsecích budete přecházet veliká sněhová pole a pád na nich by mohl být extrémně nebezpečný. Zvažte, zda nevzít turistický cepín, mačky nebo nesmeky. Minimálně trekové hole jsou nutnost.

Výstup na vrchol

Prvních pět až šest délek (my první z topa nepočítáme, neboť je to dvojka a často si ani nevšimnete, že jste jí prošli) vede v krásné pevné skále s obtížností 4 UIAA. Příjemně překvapí, že kde je to těžší, najdete borhák, v ostatních případech není problém založit friend nebo najít vhodné místo pro smyčku (na hrotu nebo v hodinách). Po cca 250 m lezení se dostanete na rozložitou polici plnou suti a volného kamení. Přes ni musíte přejít doprava, překonat vzdálenost zhruba 150 m a mířit pod výrazný pilíř. Tuto polici jsme překonávali souběžně. V levé straně pilíře pak stoupáte jasně viditelným koutem, který nabídne opět parádní lezení v pevné skále, které je velmi dobře odjištěno. Pilířem lezete tři délky, téměř až na jeho vrchol. Vyhněte se první rampě, která ubíhá doprava (Salzburger band), je výhodnější traverzovat tou vyšší (Steiner band).

Traverz po Steiner band je jedním z nejzábavnějších míst ve stěně. Dvě plné délky traverzování, kdy vybrané úseky překonáváte plazením, opravdu pobaví. Zároveň opět není nouze o dostatek jištění (ať už borháky nebo staré skoby). Pravdou ale je, že zde si svou psychickou dávku prožije i druholezec, neb v případě pádu může absolvovat solidní kyvadlo.

Na konci lávky vstoupíte do zajímavého vhloubení. Z něj dál do prava vede rampa, kterou byste mohli traverzovat až do Pichlweg. To ale nechcete. Vy polezete přímo nahoru mohutným zářezem, kde přichází na řadu asi nejhezčí lezení z celé cesty. Výrazným zářezem lezete skoro deset délek, respektive méně, když se vám podaří délky efektivně spojovat, což lze. Zde bývá obtížnost konstantně kolem 4+ UIAA a postupového jištění je již trochu méně. Míst na smyčky a friendy je ale dost.

Občas lámavě…

S tím, jak ubývá postupového jištění, se pomalu blíží i nejtěžší místo cesty. Nejprve prolezete lehce lámavým komínem (a myslíte si, že už to máte za sebou), načež se v zářezu objeví vklíněný balvan, pod nímž září červená smyce. Přes drobný oblý převísek, kde si nevidíte na nohy, se čistě přehoupnete za 5+ UIAA. Pokud to nejde, stačí se přidržet za smyčku, a je to.

Za nejtěžším místem je potřeba si dát pozor, abyste nevlezli do obřího komína, který vede doprava. Vyhoupnete se na rozložitý pilíř vlevo a zářezy a spárami v něm pokračujete stále nahoru. Materiál už není tak skvostný, je docela lámavý, ale obtížnost spadne dolů a po třech délkách za tři už stojíte na hřebeni a štandujete za lano via ferraty vedoucí po západním hřebeni. Na vrchol je to asi 30 výškových metrů, asi 100 metrů pěšky!

A teď dolů

Na vrcholku vás přivítá mohutný kovový vrcholový kříž a vrcholová knížka. A taky nádherný rozhled, to slibujeme (pokud tedy nebudete mít hnusné počasí). Sestup pak vede ferratou ve spádnici vrcholu na severní straně hory, později pak po východním hřebeni. Po tom totiž dojdete až na rovný kus ledovce, kde nehrozí trhliny a je to jen kousek na urolbovanou cestu vedoucí k lanovce Hunerkogel. Nedoporučujeme sestupovat přímou variantou severem až dolů, neboť pak byste museli překonávat hodně strmý kus ledovce s trhlinami.

Po urolbované cestě to pak máte k lanovce asi tak hodinku pěšky. Pokud byste nestíhali poslední lanovku, máte dvě varianty. Buď sestoupíte prudkou stezkou pod lanovkou pěšky (což se hodí pro masochistické borce se sklony k sebedestrukci), nebo zkusíte přespat v chatě na Dachsteinscharte. Kapacita je malá, ale z naší zkušenosti nikoho ven do nečasu nevyhodí. Když je plno, srazí se stoly a přespí se na nich nebo na podlaze.

Lanovka z Hunerkogelu vás za alpských 23 € sveze do údolí, přímo na parkoviště, kde čeká váš vůz. Příjemné. A abychom nezapomněli, ti, co se svezli lanovkou, a prokážou se jízdenkou při výjezdu z horské silničky v Ramsau, neplatí mýto.

Kovový kříž s vrcholovou knížkou

POTŘEBNÝ ČAS NA VÝSTUP A SESTUP:

jeden až dva dny

TECHNICKÉ OBTÍŽE:

orientace, nástup sněhovým polem a sestup po ledovci

OBTÍŽNOST:

5- A0 / 5+ UIAA

1070 lezeckých metrů, převýšení 800 m


DALŠÍ VÝSTUPY V TÉTO STĚNĚ:

Pichlweg

4 UIAA (22 délek, 700 m, doba výstupu cca 6 hodin)

Serpentine

6+ UIAA (24 délek, 700 m, doba výstupu cca 10 hodin)