FKT Challenge: ROHÁČE!

S Hanibal Ambassadorem Honzou Bartasem jsme připravili veselou výzvu pro všechny, co se po horách chystají prostě a jednoduše rozeběhnout. Fastest Known Time Challange je jednoduchá. Honza Bartas nastavil trasu s přesnými body, tu zaběhl a určil výchozí čas. A teď je na Vás, jestli se do ní pustíte taky!

Pravidla hry

  • Od kdy do kdy? Od teď do konce října
  • Jak? Bez podpory (vše si nesu sám), ale klidně ve více lidech najednou.
  • Záznam? Ano. Ať ve službě Strava nebo Runtastic, to je na Vás.
  • Fotky a video? Ideálně obojí, ale stačí nám fotky z vrcholů Baníkov, Plačlivo, Ostrý Roháč (s řetězy), Volovec a Bystrá. A ze startu a z cíle.
  • Limit? Ano, deset hodin. To není nic strašného 🙂
  • Co za to? Tři nejrychlejší odměníme poukazy na nákup v Hanibalu, a to v hodnotách 3 – 2 – 1 tisíc korun. Každý, kdo se zúčastní, dostane malou odměnu tak jako tak.
  • Kam to posílat? Jednoduše na jana@hanibal.cz 🙂
  • Ještě něco? Jasně! Klidně nám něco hoďte na Facebook nebo sdílejte na Instagramu. Hashtagy: #hanibalcz #nahoryadal #fktrohace

Průběžné výsledky

30.9.2017 Karel Svoboda, čas 7:07
24.6.2017 Jan Bartas, čas 7:37
9.8.2017 Petr Mandík, čas 8:50
16.8.2017 Klára Jakešová, čas 9:09
1.10.2017 Tina Belková, čas 13:15

Jak by řekli horolezci, máme tu první opakování přeběhu Roháčů.

Petr Mandík

Tak mám konečně příležitost ohlédnout se za létem. Už v červnu jsem narazil na na zajímavou výzvu a 9.8. večer dorazil na Štrbské Pleso. Jako spíše rovinatého silničáře mě zajímalo, jak se mohu popasovat s pravými trailisty. Tak ve zkratce:

Budíček v 6.30, v 7 snidaně (dřív to nešlo), v 7.25 odjezd do Podbánské. Tam jsem nechal kolo, pití, jídlo a cyklokalhoty (které však zmokly k nepoužití)

• V 8.40 na falešném startu (sice červená značka, ale pro cyklisty). Zpět do auta, popojet 600m a v 9.00 pravý start. Teplíčko 26°C.

• Horáreň, Biela skala (940 m.n.m.). Nahoru jsem předbíhal spoustu turistů po relativně suché cestě. Bylo vedro a tak jsem pil z prvního potůčku už po 20 min. Les celkem ještě chladil a chránil před slunkem, nad ním začala výheň. Naštěstí docela fičelo, tak to pocitově šlo. Skrze skály jsem musel občas hledat cestu, ale obešlo se to bez větších časových ztrát.

• Sivý vrch (1805m), 1:02 (J.Bartas 1:08) – v zápalu nadšení jsem špatně zahnul a valil po zelené na jih. Naštěstí si to včas uvědomil a byla z toho jen ztráta 6 minut, takže se náskok vyrušil a začalo se od nuly.

• Dolů do sedla Pálenica (1570m) a pro jistotu kontrola směru. Táhlý výběh na Brestovou (1902m). Tu si spletl s křížem na Zubereci, kde jsem byl za 1:49 a těšil se z udrženého náskoku. Fotečky a klídek. Na pravém vrcholu byl pak za 1:53 (ztráta 1 min). Cestou nahoru už fičelo tak, že jsem musel chvílema na všechny čtyři, aby mě to neodfouklo. Rychlá fotečka a valím zas dolů a pak nahoru na Salatín (2048m), kam už to je pochoďák. Hodinky jsem ani nezmáčkl a klusal dál na Spálenou (2083m).

• Spálená za 2:38 (ztráta 3 min). Vedro obrovské a zásoby pití ubývají. Alespoň je lehčí batoh.

• Pachol´a (2167m) za 2:53 (ztráta 3 min). Při seběhu na Baníkovské sedlo už pociťuji dehydrataci a rozpálenou hlavu. Vynahrazují to krásné výhledy, i když od západu se lehce zatahuje.

• Baníkov (2178m) za 3:07 (ztráta 4 min).

• Hrubá kopa (2166m) za 3:45 (ztráta 19 min, ale není jisté, kde to JB zmáčknul). Mám pocit, že se poslední hodinu až příliž držím hřebenu a místo běhu šplhám po skalách. Dolů na Smutné sedlo (1965m) a opět nahoru na Plačlivé (2125m).

• Plačlivo za 4:03 (a 2min k dobru). Viditelnost směrem na východ dobrá, ale od západu se to zlověstně černá. Slunce se občas schová za mrak a i vichr jako by měl toho dost. Kousek pod kopcem je vylomená cedule a tak kontroluji opět směr na Ostrý Roháč, i když je to vizuálně jasné. Řetězy střídavě okupují Češi, Slováci a Poláci, jen občas se vyskytne nějaký vzdálenější turista. Naštěstí není cesta příliž technická a dá se přelézt i bez řetězů. Na čekání není čas. Pří stoupání na Volovec (2064m) první turisté vytahují větrovky a klidí se ze hřebenu. Schovávám slunční brýle poté co na nich přistanou první kapky. Nad Baníkovem už lítají blesky a hromy duní v čím dál kratších intervalech.

• Volovec je ještě za 4:45 na par. Další úsek vypadal běhací ale místo toho však začlo peklo. Během pár minut jsem ztěžkl o pět kilo vody, v botách i batohu čvachtalo, do očí stékala sůl. Bundu jsem ani nevytahoval. Zato jsem potkával odhozené kovové hůlky a občas schovaného turistu pod kosodřevinou. Chvíli jsem váhal, ale nakonec se svěřil do rukou osudu a pokračoval v cestě. Ochladilo se o 20 stupňů, což by bylo celkem milé, kdyby byl člověk v suchu. Takle se brodil potoky vody, klouzal po blátíčku a mokrých kamenech. Taky ovšem uhasil žízeň z mnoha kaluží. Snad tam žádné breberky z nebe nespadly. Stoupání pod Hrubý vrch (2137m) bylo utrpení. V půlce kopce sice ustala bouřka, ale úplně mi zatuhly svaly a vše mokré na těle dřelo. Před cestou jsem se pořádně nepromazal a teď trpěl.

• Hrubý vrch za 5:40 a náhle ztráta 14minut.

• Klín (2173m) za 6:18 a ztráta narůstajíci na 23min. Trochu jsem už oschnul, pojedl a popil. Cesta taky osychá a při sestupu do Gáborova sedla se začínám rozbíhat a nabírat opět provozní teplotu. Ze sedla na Bystrou (2248m) se však už ploužím. Ani opět vylezvzuší slunko na tom nic nemění a kamzíci jen zvědavě koukají a nevěří svým očím.

• Bystrá za 7:03 a dalších 10 min ztráty, celkem už 33. Teď už jde jen o to, trasu čestně dokončit. Krásné výhledy záplatují smutné srdce závodníka. Je mi jasné, že má hubená stehýnka a neexistující technika nemohou dovolit rychlejší seběh. Cílem tedy bude nerozsekat si stehna a pošetřit něco sil na kolo.

• Pyšné sedlo 7:26 se ztrátou 41 min. (ztratit 8min na 2km z kopce, je taky umění a časté focení to neomlouvá). Mapu jsem dopředu moc nestudoval, ale doufal jsem, že doběh bude po nějaké lesní cestě, kde ještě ukážu své tempařské schopnosti. Dle záznamu hodinek JB mi zbývalo nějakých 5.4 km do cíle, takže jsem čekal něco pod 25 min. Zpočátku to běželo po louce hladce. Sice byla tráva mokrá, ale stopa držela. Pak se však čím dál tím více začaly objevovat kameny, blátíčko a podešťové strouhy. Musel jsem zpomalovat, abych se nepolámal celý. Odměnou byla svěží voda z potoků, maliny a borůvky. Jak jsem se zanořoval do lesa v údolí, přibývaly mokré kořeny, mokrá tráva po nos, nánosy bahýnka a k velkému překvapení i hromádky krup. Ledové osvěžení mi přišlo obzvláště k dobru a každou chvíli jsem vyhlížel parkoviště. Nejprve jsem k celkové délce přidal to co jsem si zaběhl navíc na Sivý vrch, pak další a ještě jeden kilometr. To co měl JB na začátku, mne čekalo na konci. Cesty překreslené těžaři dřeva, větve, bahno, louže. Opět nastoupilo hledání cesty a i pár kratších výběhů. Zvuky však už hlásily blízkost civilizace.

• V Podbánské jsem byl za 8:50, daleko za svým očkáváním a JB se 7:37. Celkem mi Garmin ukázal 39.68 km (JB 36,66km) a 3928m+ (JB: 3740m+). Moje seběhnutí z trasy na Sivém vrchu bylo cca 300m a 75m+

• Kolo si nikdo nepřivlastnil, jen cyklokalhoty zmokly k nepoužití. Něco jsem popil, pojedl a po dalších 56km dorazil k autu kde v 8 večer bylo opět 26°C.

• S sebou jsem měl 1.5L vak s energy drinkem, 2x 0.5L voda ve vemínku + cca 0.5l vody z louží a potoka. 2x houstička se salámem, několik gelů. Jídla bylo dost, pití málo a ještě druhý den jsem cítil dehydrataci.

 

Dne 16.8. vyslyšela FKT výzvu na Slovensku a časem 9:09 přeběhla vytyčenou trasu Klára Jakešová z SK Babice. Záznam jejího pokusu naleznete zde.

Její pocity den po pokusu?

Teď už nevím, jestli to nebyl jenom sen, ale našly se nějaké fotky v mobilu. Vyrážela jsem za svítání, nejprve vystoupat na Sivý vrch, první výhledy do kraje, ticho, nikde nikdo. Pak na vlnivý hřeben, začátek je docela běžecký, tak si zpívám a letím, přede mnou v oparu slunce desítky špičatých kopců a já se k nim blížím, porad po červené. Napravo Nízké Tatry, vlevo rozlehlé Polsko, krása! Přibývá terénu, skalky a řetězy, je třeba se soustředit. Ohlédnu se za sebe a tam všechny ty vrcholky, na kterých jsem byla, je to úlet! Po 5 hodinách si na Ostrém Roháči dopřeju sváču a krátký odpočinek, lidi habaděj, radši jdu rychle dál. Obsedantně po červené hřebenovce, nahoru a dolu. Přichází žízeň, mám jen 1,7 l vody a k prameni se mi scházet nechce, nohy už taky trochu cítím, na poslední vrchol Bystrou se škrábu docela mátožně. Ale ty výhledy na Vysoké Tatry a na to, co jsem nechala za sebou, neuvěřitelný. Pozdravím se s kamzíkem a utíkám dolu, pod Pyšným sedlem je konečně voda, jaká to vzpruha. Běžím dal a užívám si všechny ty pocity, chvilkama si říkám, že by to mohlo pokračovat pořád, taková nekonečná hřebenovka. Konec je ale v Podbánské, vypínám hodinky a jdu na pivo, mam dost. 39 km, 9:09, 3500 převýšení.

Tina Belková a Lukáš Šichta

Síce sa nepodarilo dodržať časový limit, zabralo to 13 hodín a 15 minút (na čas do 10 hodín to chce asi viac tréningu ako dva horské behy 30 a 35 km :), ale Roháče sme zvládli.

Záznam z Runtastic mám, avšak ako bežec začiatočník som klasický mobilový merač a môj iPhone to fakt nezvládol, viď podivné rovné priamky bez prevýšenia, čo nám teda v appke ubralo kilometre aj výškové metre.

A keďže 1.10. sme si Roháče prešli a nieslo sa to aj v znamení mojej osobnej výzvy k dnešným narodeninám, doplnila som si dnes tento darček aj objednávkou poriadnych hodiniek, nech si to môžem do budúcna lepšie zaznamenávať.

Ďakujeme ale aj tak za super výzvu, pre mňa neskutočný zážitok a skúška, ako ďaleko som vlastne schopná zájsť 🙂

 

 

Kdo další si dá hřebenovku přes Roháče?

Podrobné zadání od Honzy Bartase

Roháče (z geografického pohledu ta centrální část Západních Tater) byly první vyšší hory, ve kterých jsem byl. Když mi bylo 10 došel jsem k Roháčským plesům. Ve 13 mě táta vzal na Ostrý Roháč a matně si pamatuji, že jsem z něj odcházel s o málo těžšími kalhoty. Stejně jsem se bál i v dalších letech, kdy jsme se opakovaně vraceli. Když nám bylo 17, přešli jsme Roháče od Salatínu po Ráčkovou dolinu. S těžkými batohy jsme museli dvakrát spát. Od té doby jsem v Roháčích nebyl. Až v neděli po Poludnica Run. Jsou pořád krásné, i když lidí je v nich více.

Trasa

Napadlo mě, za jak dlouho by se dala zvládnout hřebenovka ze západu na východ. Červená hřebenovka od Horárně Biela skala až do Pyšného sedla a dolů do Podbánského. Taková trasa není dost dobře označitelná – hřeben Roháčů je jen malá část, na druhou stranu Západní Tatry končí zase o mnoho dále. Je to ale trasa po turistických chodnících a případní další pokušitelé nemusí mít špatné svědomí.

Přemýšlel jsem, zda do trasy zařadit i nejvyšší vrchol Západních Tater – Bystrou. Není totiž na hlavním hřebenu. Není ale ani příliš daleko a je to významný bod pohoří a taky jsem tam ještě nebyl. Tak jsem ji zařadil.

Finální podoba je tedy jednoduchá. Začátek u rozcestníku Horáreň Biela skala, pak se držíme červené značky až do Bystrého sedla. Z něj se vydáme přímo na Bystou po modré. Z vrcholu Bystré po vedlejším hřebeni na sever, po cestě na Blyšť, který je již na hlavním hřebeni a dále doprava (na východ) po červené až do Pyšného sedla. Z něj upalujeme po modré dolů, do civilizace Podbánské a hodinky vypneme u rozcestníku na parkovišti (konec modré).

Podle webu mapy.hiking.sk měla mít trasa 41km, nastoupat 3740m a podobně zklesat. Výsledný čas jsem tedy odhadnul na 7 hodin.

Na trase je pár míst, kde je třeba dát pozor:

  1. Vrchol Pachoľa – červená značka jde na vrchol, ale výrazně vychozená turistická cesta vede po vrstevnici. Držme se hřebene a červené značky.

  2. Plačlivo – červená značka jde k rozcestí mírně pod vrcholem. Z něj si uděláme odbočku na vrchol.

  3. Hrubý vrch – červená značka na něj nevede. Vrchol není na hlavním hřebeni a není ničím důležitý. Vynechal jsem jej.

  4. Bystrá – nejvyšší vrchol pohoří. Zacházka na něj nekazí estetiku přeběhu. Zařadil jsem jej tam. Po modré z Bystrého sedla nahoru na vrchol, po hřebeni zpět na červenou, na Blyšť a doprava dolů do Pyšného sedla.

Způsob

Způsoby přeběhů jsou tři (vycházím ze stránky Petera Bakwina). S podporou (kde to jde, čeká na vás kamarád s jídlem, vodou), s vlastní podporou (na trase si nechám láhev vody, pivo a klobásu týden před pokusem), bez podpory (nikde nikdo nečeká, nikde nic nemám, nemám na trase nic navíc, než kdokoliv další).

Jelikož se nejedná o několikadenní dobrodružství, vybral jsem poslední variantu – bez podpory. Jen já, trenky, triko, boty a batoh.

Plánování

Po Poludnici mi Zuzka nakoupila lístky do Liptovského Mikuláše na tři následující pátky. Noční vlak v 21:44 z Prahy, ve 4:08 v Mikuláši. První sobotu pršelo, druhou sněžilo a až na svatého Jana mi to náhodou vyšlo. Zuzce to vyšlo taky pěkně, na Nonstop beh hrebeňom Nízkých Tatier. Již 25 ročník závodu z dob, kdy ještě nebyla potřeba tomu říkat skyrunning. Rozdělili jsme si pohoří a každý se vydal na svojí výzvu

Sen noci Svatojánské

Rychle jsme vyletěl z vlaku, na nádražním záchodku se rychlostí supermana převlékl do běžeckého, nechal batoh v trezoru za 2EUR a vydal se stopovat taxík. Jo, jako buržoust z Práglu jsem se nechal odvézt na start segmentu taxíkem. No, někde dáte 30EUR za startovné, někde za dopravu na start.

Horáreň, Biela skala, 5:19

V 5:10 jsem již stál sám u rocestníku, dopil vodu z lahve a v 5:19 vyrazil.

První stoupání na Sivý vrch by podle rozcestníku mělo trvat 3 hodiny. Bylo svěží letní ráno, kolem 15 stupnů a nahoře zataženo. Věřil jsem předpovědi, že nebude pršet a vnořil se do lesa. Přes těžební stroje, popadané kmeny a rozryté stezky jsem přidával jeden výškový metr ke druhému. Přežraný ze snídaně jsem funěl daleko více, než případný medvěd a tak mě jeho ranní potřeba na chodníku nestrašila.

Boty (Terra Claw 250, Inov8) na mokrém vápenci klouzaly, ale i tak výška přibývala. Za chvíli jsem byl nad lesem a mraky se slunce čarovali. Cesta se vine přes prudké trhliny, již o trochu mírnějším sklonem, dále směrem k vrcholu. Sem tam již bylo nutné přidat ruce, svlažit se o studenou vlhkou skálu, či řetěz. Po hodince a kousek jsem už čučel do krajiny na Sivém vrchu.

Sivý vrch 1:08

Jak se říká, nebyl jsem tam na borůvkách a tak jsem pelášil z kopce dolů. Má předtucha byla totiž správná a pak to již o běhání příliš nebylo. V sedle Pálenica se dá sejít dolů k potoku, pro vodu. Po hodině cesty ale snad nikomu chybět ještě nebude.

Brestová 1:52

Přivítaly mě první výhledy daleko do kraje. Daleko až na Volovec, což by se tak daleko zdát nemělo. Svěží vítr rozfoukal mraky a chvílemi byla i trochu zima. Za Brestovou, v sedle Parichvost, snídalo asi 30 turistů a vyhrožovali, že mě doženou.

Salatín 2:10

Výstup na Salatín jim skoro dal za pravdu, jak to šlo pomaličku. Za Salatínem čekají Skrinierky a další škádlení řetěžů. Jsou tu jen kvůli expozici a tak není třeba je ohmatávat. Postup se zpomalil a bylo třeba dávat pozor na červenou. Tisíce nohou vydupaly stezky mimo hlavní hřeben, kudy vede červená. Kde to šlo, snažil jsem se udržet co nejvíce u hřebene.

Spálená 2:35

Mraky pořád byly a vypadalo to všelijak. Už jsem do sebe dostal i něco k jídlu.

Pachoľa 2:50

Na tento kopec je třeba si dát pozor. Červená sice vede přímo na vrchol, ale větší stezka se mu vyhýbá asi 50 výškových metrů níže. Vede doleva, po vrstevnici, směr Baníkovské sedlo. Pro účely této hřebenovky půjdeme na vrchol.

Baníkov 3:03

Počasí nebylo ideální. Výhledy nula, zima velká. Žádné zdržování a rychle dál. Potkal jsem první polské turisty.

Hrubá kopa 3:26

To nevím, která byla. Z Baníkova se to prostě vlní a vlní.

Plačlivo 4:05

Červená značka jde trochu níže pod vrcholem. Budeme ale jako Mirek (Dušín, ne Pelta!) a k cedulce si poctivě vydupeme, protože je na hřebeni. Pohled k Ostrému Roháči mi zakrývaly mraky. Ale už tolik nefoukalo.

Ostrý Roháč 4:25

Výstup je krátký, ale vzdušný. Na hodinkách 16km a 4,5h, nastoupáno 2500. Lávka se nezdála tak hrozná, jako před 20 lety, ale stejně bych na ní neseděl a nesvačil.

Volovec 4:45

Snažil jsem se dohnat ztracený čas a trochu běžet. Na Volovec i z něj do sedla pod Hrubý vrh. Stoupání na něj vypadá hrozivě, řečí čísel je to ale stejné, jako ze Zbraslavské zoo nahoru na Akropoli. Po cestě mi radil klučina, že běhat v šortkách a triku po horách je nerozum. A má pravdu!

Hrubý vrch 5:26

Až na Hrubý vrch červená nestoupá. Je to proto, že na hřebeni není a tak následujeme červenou a skotačivě běžíme směr Klín.

Klín 5:55

Předposlední stoupání bylo skoro v poledne, docela teplo a už to moc netáhlo. Naštěstí není dlouhé a výhledy byly parádní. Hlavně na to, co jsem měl již za sebou.

Bystrá 6:30

Z Bystrého sedla můžeme stoupat dál po hřebeni na Blyšť. Já myslím, že nejvyšší vrchol pohoří by byla škoda minout. Navíc, když je tak blízko. Vyšel jsem po modré na vrchol Bystré a zpět již po hřebeni na vrchol Blyště. Z kterého jen kousek do Pyšného sedla.

Pyšné sedlo 6:45

V tomto sedle končí značka. Hřeben Západních Tater vede až do Laliového sedla. Já bych chtěl, aby si i někdo další tuto výzvu vyzkoušel a to bez výčitek svědomí. Proto jsem zamířil dolů, do civilizace.

Podbánské 7:37

Na silnici v civilizaci trasa začíná a také končí. V Podbánském nic není. Jen hotely a parkoviště. A autobusová zastávka. Autobus jezdí málo, ale auta pořád a stopování funguje, i když jste drobet opocení. Tak se mi daří být před 14 zase zpátky na nádraží v Mikuláši a hledat dopravu za Zuzkou do Donoval.

Pod 7 hodin to tentokrát nevyšlo, ale určitě to možné je. Cílem bylo nastřelit trasu, co nejhezčí a zdokumentovat časový pořad. Těším se, že půjdou další a uvidíme, kam až se čas nakonec podaří dostat.

Podle hodinek (Strava záznam), má trasa 36,66km, 3740m+. Mě to trvalo 7:37. Segment na překonávání je tady.

Co s sebou

Já běžel v kraťasech a triku. V botách Terra Claw 250 od Inov-8 (v těch, ze kterých jsem měl zánět nártu na Vulcanii). Kolem čela šviháckou čelenku Bandoleros de Guadarrama a kolem zápěstí Buff na pot.

Vzal jsem si batoh Raidlight 8l a do něj napchal triko s dlouhým rukávem, nepromokavou bundu, fólii, kapesníky, telefon, pojištění, občanku, pytlík poslední záchrany (mix ořechů a sušených švestek), 0,5l rezervní vody.

Snědl jsem 3 tyčinky maxi nuta, 1ks GU gel a nějakou prošlou Carbo tabletu od Nutrendu.

Vypil jsem 0,7l vody + 2dcl z rezervní lahve.