Krám plný lidí po sedmé večer, připravené batohy, přistavená auta. Takový byl druhý zářijový pátek, který, spolu s následujícím víkendem, patřil tradičnímu (pro mě ale premiérovému) Hanibal Summer Campu.

Protože už zhruba od pondělí hlásili “Norové“ na plánovanou cílovou destinaci Dachstein „heavy rain“, za posledních pár hodin před odjezdem bylo navrženo nesčetné množství alternativních podob víkendu. Od spaní v Adamekhűtte (původní plán), před Adamekhűtte (z důvodu malé kapacity), nad Adamekhűtte (z důvodu deště v nižších a sněhu ve vyšších polohách), či pod Adamekhűtte (pod celtou, z důvodu deště), jsme se nakonec uchýlili k doslova last minute zájezdu k Perníčkovi na chatu do Sedmihorek v Českém ráji. Mačky a cepíny jsme vyměnili za houbařské Opinely a čtyřhodinový přesun do Rakouska za hodinovou cestu a premiérové promítání filmu Hvězdy a pruhy. I ve výrazně zredukovaném počtu lidí (13) zábava rozhodně nevázla. Po těch pár hodinách spánku jsme se postupně probouzeli rozeseti na různých místech. Ve stodole na seně (interní vtípek večera – bude spát někdo na Seně? To je trochu daleko ne?), na půdě, v altánu, pod jabloní, či švestkou.

V důsledku nabitého nočního programu se v sobotu změnil nejeden plán. Z původního ranního běžeckého přesunu na ferratu Vodní brána se stal dopolední indiánský běh, v druhé řadě také došlo k nárůstu počtu osob jedoucích v autě. Běžecko-chodecká skupina se přes rozhlednu Kozinec (608 m.n.m.), kde pro proběhla mimo jiné i první pivní zastávka, dostala k údolí Jizery do Semil k začátku ferraty. Po Kamilově instruktáži jsme se dolů spustili po modré cestě a pro cestu nahoru zvolili červenou trasu obtížnosti C, která měří 110 m.

Kamil-vysvetluje

Zdenda

Jestliže pro někoho ferrata nebyla dostatečně intenzivním a adrenalinovým zážitkem, chuť si mohl spravit cestou do skalního bludiště Kalich. Přeprava deseti lidí v pětimístném autě byl totiž opravdu úctyhodný výkon. V místních zatáčkách ale víc než my trpělo auto a při pohledu na spotřebu asi i peněženka toho, kdo platil benzín. Posíleni Svijany v besedické hospodě  jsme vyrazili do zmíněného skalního města. Tam si nějaké to lezení užili i ti, kteří zapomněli vybavení na ferratu nebo ti, kteří své vybavení nevybaveným ochotně zapůjčili (díky, Bene).

bludiste

Protože se nám cesta přes centrum Turnova s pěti černými pasažéry v autě zdála poněkud riskantní, došlo k rychlému výsadku chodecké skupiny. Ta se přes pole, louky, soukromé pozemky a vyhlídku Hlavatice (380 m.n.m.) dostala zpátky do Sedmihorek.

Celý den bylo parádní počasí, jenom večer spadlo pár kapek. Ten déšť ale přestal akorát tak včas, abychom mohli rozdělat oheň a upéct buřty z turnovského Lidlu. Nedělní dopoledne se neslo v duchu úklidu, dojídání nedojedeného a dopíjení nedopitého. Většina z nás si také našla skvělou zábavu v podobě louskání a následného pojídání vlašských ořechů z místní úrody. Někteří byli do této činnosti doslova zažraní tak, že museli být téměř odtrženi, aby mohlo dojít k přesunu do Liberce.

arena

Stejně tak jako návštěvě liberecké Hanibal horolezecké arény nezabránilo to, že byla zavřená, následnému výstupu na Ještěd nebránilo to, že nebyl z Liberce ani vidět. Z ošklivého počasí pod ním jsme vyšli do ještě ošklivějšího a s každým krokem bylo vidět větší bílo. Ještě že ty bundy Direct Alpine jsou tak pestrobarevné, možná tak na těch vrcholových fotkách budou i nějaké barevné fleky. Nahoře jsme si u piva a guláše udělali podle vystavených fotografií přibližnou představu, jak to venku asi vypadá. Při sestupu se přidal ještě déšť a tak aspoň došlo k ostré zkoušce testovaného oblečení.

vrchol-jested

Víkend byl zakončen stylově – v pivovarské hospodě Svijany. Myslím, že v tu chvíli už asi nikdo nelitoval, že se nejelo na Dachstein.

Reportáž sepsala Mája a fotky nafotil Lukáš