HANIBAL TESTED | Batoh Thule Versant 60

Koupi krosny větší než je můj stařičký Kestrel 48 odkládám už jakou dobu, nakonec se ke mně však vždycky nějakou šťastnou náhodou dostane batoh cizí či testovací. Letos to byl právě Thule Versant 60.

Na čtrnáct dní do Tádžikistánu

Můj Tom je spokojeným vlastníkem Versanta už přes rok, přesto jsem na začátku spíše skeptická. Popruhy jsou poměrně tenké a nechce se mi věřit, že mi těch plánovaných dvacet kilo bude připadat jako docela příjemná váha. A světe div se, ono jo! 

Versanta jsem vytáhla na čtrnáct dní do Tádžikistánu. Neseme jídlo na celou dobu a krámy na ledovec k tomu, takže startuju (s veškerou vodou) na bezmála 21 kilech. Fast-and-light se zase nekoná, no.

První den se trochu peru se zádovým systémem a několikrát si potahuju jednotlivé popruhy. Nakonec mám při svých 173 cm zádový systém (pánské varianty ovšem) na minimu a pocit, že by tomu ještě nějaký centimetr míň prospěl. Jakmile se mi však podaří si batoh na zádech pořádně uhnízdit, nese se mi překvapivě fakt dobře. Snad je to poměrně širokým a nastavitelným bederákem nebo jenom tím, jak batoh na zádech sedne celkově. Ramena ani klíční kosti vůbec netrpí a na rozdíl od některých batohů s masivním polstrováním ramenní popruhy nikde nepřekáží a netlačí. 

Samé plusy…

Největším plusem je ale příjemnost každodenního používání.
Za prvé se do batohu neuvěřitelně dobře balí. Je tak nějak akorát široký, vejde se do něj fůra věcí a přitom sbalený vypadá pořád docela kompaktně. Nemá žádné boční kapsy na zip, zato vepředu jednu velikou z pružného materiálu, ideální na skicák a Huarache bačkůrky. Po stranách jsou pak dvě otevřené kapsy na gumičku (jedna z nich se dá ještě rozšířit rozepnutím zipu na dně), tak akorát na lahev s vodou, která se odtud snadno vytahuje a zase vrací zpátky. Boční zapínací kapsy zpočátku trochu postrádám, ale nakonec potřebu mít po ruce vlhčené kapesníky, svačinku, čelovku, opalovák a smectu uspokojuje vrchlík. Ten je prostorný, rozdělený do tří kapes (dvě zvenku, jedna zevnitř), dobře se v něm hledá, navíc je posuvný a oddělitelný. 

Dokonalý vrchlík

Této možnosti využívám hned dvakrát, při obou výstupech na pětitisícovky. Poprvé víko nechávám ve stanu v basecampu, neb by mi na poloprázdném batohu akorát plandalo. Podruhé jdu naopak jenom s víkem. V jedné z kapes je totiž popruh, pomocí kterého lze z vrchlíku vytvořit batůžek přes jedno rameno, do kterého se pohodlně vejde Nalgene láhev s péřovkou. Na vrchol to máme ze sedla jenom něco přes 300 výškových metrů, ale po poměrně prudkém ledu. Nahoru se nakonec vyfuníme přes pět délek, dolů slaňujeme přes tamní smyce na čtyřikrát. O vrchlíku po celou dobu vůbec nevím, upínací popruh chce na začátku taky trochu poštelovat, ale jinak jsem nadšená. 

Další výhoda – nepromokavá kapsa na bederáku

Mezi další vychytávky patří nepromokavá kapsička na bederáku a nepromokavé dno, takže můžete batoh pokládat s klidnou myslí do mokré trávy či do sněhu a váš spacák a poslední čisté trenky přitom budou v bezpečí. 

Nepromokavá bederáková kapsička má navíc tu výhodu, že je oddělávací a dá se místo ní případně dokoupit pouzdro na foťák. Tom vlastní variantu pro zrcadlovku a troufám si říct, že lepší schovku pro foťák na batohu neměl, jenom občas zavazí ruce při chůzi. K dokonalosti by stačilo kapsu posunout o pár centimetrů dozadu.

Pláštěnku jsem vytahovala jednou kvůli slabé přepršce, tak těžko hodnotit, co bych ale i tak ocenila, je praktické umístění přibližně v jedné třetině batohu – nad nepromokavým dnem – a upínání přes olivky. To zabere asi trochu víc času, ale pláštěnka díky tomu pak drží tam, kde má. 

A nevýhody?

Co mi naopak moc nevyhovovalo, bylo upínání cepínů, dole je klasicky poutko, nahoře je ale úchyt v rámci stahovacího bočního popruhu. V případě, že máte z jedné strany klasickou pěnovou karimatko-rolku a z druhé strany tyčky ke stanu, je zapínání bočních popruhů po ránu trochu boj.

Verdikt

Celkově mi byl ale nadmíru příjemným společníkem. Pohodlně se balí, překvapivě pohodlně se nosí a ke všemu vypadá docela k světu. A vyrábí se i v holčičí verzi! 

Zuzka H. 

Fotky jsou od Toma Cimra a Elišky Radostové, oběma moc díky!