Test vícepalivového vařiče SOTO StormBreaker v prašných afrických podmínkách z pohledu motocestovatele, aneb jak jsme zapálili marocký koberec a vařili v poušti.

Článek pro vás napsal Kuba Petříček, člen našeho Hanibal Teamu. 

Marokem s vůní benzínu

Nápad strávit Vánoce v severoafrickém Maroku za řidítky mašiny se zrodil v podstatě náhodou.

Cestovat na motorce s přítelkyní v nějaké exotické zemi byl vždycky můj sen a na Maroko padla volba, jak už to tak bývá, při příležitosti koupě levných letenek přes Vánoce. Po dlouhé komunikaci s půjčovnou, zaplacené záloze a pár překladech v Google translate do francouzštiny, bylo před cestou potřeba vyřešit ještě problém s vařením.

Letět za pěkné peníze s nízkonákladovkou s sebou totiž nese jednu nevýhodu. Do letadla se nesmí brát plynová kartuše a je nutné ji shánět po příletu do destinace. Při představě hledání marockého outdoor shopu v rušné Marakéši jsme usoudili, že na to v týdenním harmonogramu nemáme čas. Vždyť přece chceme dojet až do pouště Merzouga! A to se na motorce stíhá za týden tam a zpátky jen tak tak. Obzvláště při marockém hustém provozu ve městech a mé zpočátku velké nejistotě v řízení plně naložené motorky mezi oslíky, mopedy a přeplněnými náklaďáky.

Volba ve vaření tedy nakonec padla na benzinový vařič, a tak jsem alespoň využil možnosti otestovat z naší interní testovny novinku od japonského výrobce vařičů SOTO – vařič StormBreaker Multi-fuel.

Jak už název napovídá, jde o vařič podporující spalování více paliv, a to kapalných i plynných. Originální balení totiž obsahuje i redukci na plynové šroubovací kartuše, a to vše bez nutnosti měnit trysku, jako tomu bývá např. u vařičů značky Optimus nebo Primus. Jo, prostě Japonci. Lze do něj nalít všechny možné hořlavé kapaliny jako je technický benzin, kerosin, nebo (jako v našem případě) marocký Super 95.

Motorku dostáváme v Marakéši téměř s prázdnou nádrží, takže volba pro palivo bude tentokrát jasná. Obsluze u pumpy diktujeme plnou do motorky i do 700 ml palivové lahve od vařiče. Když už, tak ať smrdíme jak správní motocestovatelé.

Kdo cestoval někdy s benzinovým vařičem, bude vědět, že od benzinu pak v batohu časem zavane všechno, včetně jídla. Navíc samostatně benzin v tak malém množství do lahve na většině pump běžně nekoupíte, což ale s motorkou řešit nemusíme.

Při balení na motorku čelíme dost velké výzvě a jsme dost bezradní. Naše dva spacáky SJ Rimo 600 a ME Helium 600 balíme včetně letitého stanu známé značky do cestovní tašky Singing Rock 70l a místa už moc nezbývá. Taška se na motorku ukázala jako výborná volba. Duffle bag je odolný při hrubém zacházení na motorce, snese nějakou tu přeháňku (kterou ale v Maroku nečekáme), má tak akorát šířku a délku na nosič našeho BMW a snadno se kurtuje přes postranní očka na lezecké karabiny. Navíc se na něj krásně dá připnout naše oblíbená univerzální cestovatelská karimatka.

Přihazujeme do tašky testovaný benzinový vařič, která má poměrně slušné rozměry i sbalitelnost, bereme nějaké lyofilizované pytlíkové jídlo od Summit to Eat a nově i Adventure Menu, 6l Dromedary bag od MSR, který obzvláště v poušti přišel vhod a místa zbývá tak akorát na nějaké oblečení navíc. V jedněch džínách už to nějak přežijeme.

Spolehlivost, robustnost a výkon

Vařič vytahujeme až druhý den večer při kempingu, neboť Maroko je plné jídla na ulici. Národní pokrm tajine je k sehnání opravdu všude.

Vařič z anodizovaného hliníku působí navzdory svojí kompletní „suché“ váze 443g neskutečně bytelně, spolehlivě a jeho instalace a první zapálení jde díky chytré pumpě s více režimy opravdu snadno. Při plné lahvi se nemusí ani tolik pumpovat a správný tlak pro zapálení názorně určuje výsuvná kontrolka proti přetlakování.

Vařič se obejde bez předehřevu, který například u staršího modelu Dragonfly od MSR ne vždy fungoval spolehlivě při zapalování, obzvláště pak v zimě. U vařiče Stormbreaker je zapalování elegantně řešené režimem Start, ve kterém se hořák snadno zapaluje křesadlem a dále i za prudkého větru hoří poměrně vyrovnaným plamenem. Zhruba za 15 – 30 sekund se pak téměř vždy chytí na přetočení do režimu RUN, který dovoluje jemnou regulaci plamene.

Pravdou ale je, že marocké podmínky s prosincovými teplotami kolem 20 stupňů přes den a 5 stupňů v noci nebyly tou správnou prověrkou pro tenhle typ vařiče.

Při velmi slušném výkonu 3500 W tak vždy vaříme litr vody za nějakých 5 minut. Pokud v láhvi benzínu už moc nezbývá, je pak nutné vařič tlakovat vícekrát. V jednom případě jsem byl s pumpováním líný a zvídavý, a zkusil jsem zapalovat podtlakovaný studený vařič rovnou v režimu RUN, což zapříčinilo vzplanutí vařiče nikoliv z hořáku, ale i zespodu, kam zřejmě stekla část benzínu.

Vařič jsme ale díky pojistce zatlačení kolečka s jednotlivými módy poměrně rychle udusili, stejně tak jako lehce hořící marocký koberec, který byl pod vařičem. Pokud se ale budete držet standardního plánu zapalování, nic podobného se stát nemůže.

Plamen se pak doporučuje zhasínat pomocí módu AIR, který díky chytré pumpě uvolní tlak v lahvi a zároveň čistí palivovou hadičku.

Nejlepší univerzál?

Celkově hodnotím vařič mezi konkurencí jako jednu z nejlepších voleb na trhu, pokud vám nevadí vyšší cenovka a jste ochotni si připlatit za technologicky zajímavé, komfortní a víceúčelové řešení od japonského výrobce.

Vařič v našich rukou přežil i vaření v poušti, kde jsme si dávali velký pozor na jemný písek, který se obvykle dostane úplně všude.

Vařič nám na cestě uvařil štědrovečerní večeři, stejně jako vodu na čaj ráno v poušti, což může být to nejlepší hodnocení po našem marockém motodobrodružství.