Vždycky se to tak říkávalo… Povolené lidské ztráty jsou 10 %! A letos to bylo na tradičním hanibalím zimním kempu poprvé, co se nám podařilo tuhle statistioku skoro naplnit…

HANIBAL WINTER CAMP: Vzhůru na Javorníky

Zorganizovat společné zimní tmelení takhle velké tlupy outdoorových živlů není jen tak. Vyžaduje to určité ústupky, například v otevírací době. Takže v pátek vybrané prodejny zavírají dříve, v sobotu pak bude zavřeno úplně, a celá masa hanibaláků se dává do pohybu – z Prahy a Brna, a to tak, aby se po cestě potkala a při svitu měsíce, i přes víc jak hodinové zpoždění vlaku, doputovala na start své cesty. Do Papajského sedla.

Už noční přesun z Huslenek do výše zmíněného sedla znamenal nemalé problémy. Jelikož jsme se ovšem pohybovali lehce roztroušeně, zjistili jsme to, někteří, až ráno.

Všudypřítomné střídání teplot (ve dne teplo, v noci zima), proměnilo cestu v jednu velikou klouzačku. A jeden z našich nebohých členů týmu padl za oběť již po kilometru. S podezřením na výron jej část týmu odtransportovala zpět do Huslenek a nechala jej odvézt sanitkou do nemocnice. Nepěkný start, ale stát se to může.

Noc překvapila. Místo očekávaných -10 bylo solidních -16, ale co bychom to byli za outdooráky, kdyby to měl být problém. Alespoň jsme spolehlivě otestovali vybrané modely spacáků Patizon, Sir Joseph, Warmpeace nebo Moutnain Equipment.

Hanibal Winter Camp: přes Makytu

Ranní vstávání už bylo odost příjemnější. Sice byla zima, ale slunko se dralo nad obzor vzorně a pěkně hřálo. Vše slibovalo pohodový den na hřebeni.

Po uvaření dostatečného množství čaje se vydáváme vzhůru po červené značce směr Makyta – nejvyšší to vrchol na naší naplánované trase, neb víme že v zimě nemá cenu plánovat příliš dlouhé štreky, protože všechno trvá dvakrát tak dýl.

Postup není nejrychlejší, ale na absolutně zmrzlém sněhu se vlastně postupuje docela dobře. Průstupnost terénu lehce snižují popadané stromy, relikt začátku zimy, kdy nakydalo obrovské množství sněhu a hodně stromků takovou tíhu nezvládlo.

Hřeben Javorníků je tady naprosto nádherný. Smrkové úseky střídají krásně provzdušněné bučiny a i když přes stromy nejsou kdovíjak velké výhledy, je to pohlazení po duši. Chůzí s batohem se člověk zahřeje, i když se mezi námi i tak objevují děvčata, která jsou schopná jít celý den v péřovce.

Za Makytou následuje pauzička na oběd a pak sestup dál směrem na Butorky, stále po červené turistické značce. Opět jsme rozprostřeni na několika stovkách metrů a pohodlně pokračujeme dál.

V ten moment ale vidíme jednu z našich sličných dívek běžet nám v ústrety a gestikulovat… „Kája uklouzla a křuplo jí v kotníku!“ volá na nás a my dobíháme ke Káje, která napůl s pláčem, napůl se smíchem ve tváři vysvětluje, že dál asi už nepůjde.

Na místě kontrolujeme kotník, zda z něj něco nečouhá ven, balíme pacientku do všech možných teplých věcí (péřovky, spacýky i termofólie) a pak naostro zkoušíme funkčnost aplikace Záchranka – neb transport zraněného je vždy dobré nechat na profících a ačkoliv by nás bylo dost, do nejbližší civilizace je to víc jak 6 km hodně složitým terénem. To by trvalo opravdu moc dlouho.

Přivolaná Horská služba to také nemá jednoduché. zkouší se k nám dostat ze dvou stran, ale trvá to. Nakonec, po asi hodině a půl, doráží rytíř na pásové čtyřkolce a zachraňuje naši princeznu ze svízelné situace. Zbytek týmu se postará o osiřelého psa a pokusí se dohnat časovou ztrátu, která nepěkně nakynula.

Cesta ale ubíhá dobře a my jen s údivem sledujeme dvě věci – parádní západ slunce a cestu, kudy musel horskoslužebník s pásovou čtyřkolkou projet. Inu, kdo umí, ten umí.

Trochu svižnějším tempem pak míříme na Hradisko  u Pulčínských skal a na tábořiště pod ním – v téhle části roku máme téměř jistotu, že tu budeme sami. Přicházíme už za tmy, vaříme si večeři a přidáváme se k hromadné zábavě u ohně, kde nakonec ještě mohutně slavíme třicetiny jednoho z členů Hanibal teamu malým dortíkem a šampusem. Do spacáků a stanů se trousíme v průběhu celé noci, která je, stejně jako ta předchozí, hvězdná.

Ranní vstávání možná bylo pro některé náročnější, ale víceméně se ctí ho zvládli všichni. Ti šikovnější si dokonce dopřáli ke snídani palačinky a pak už jsme začali směřovat k trati a zastávce Horní Lideč. Inu, ať jsme čerství na pondělní kolotoč na prodejnách, že?

Povolené ztráty: 5,5 %

Pro Hanibal Blog sepsal Ondra