Z minulého dílu…

Utekl týden od našeho startu v ČR a příhody i nehody všeho druhu přicházely skoro jako z kulometu. Dali jsme si 30ti hodinovou non-stop jízdu z Prahy na Goodwoodský závodní okruh, s dvouhodinovým odpočinkem na trajektu přes La Manche. Odstartovali jsme po vydatné anglické párty. V Bruggách jsme se rozněžnili nad vhodností městka k založení rodiny, což nám připomnělo, že následujících několik týdnu budeme bez svých partnerek a kamarádek a zaplakali jsme podruhé. Vyzvedli jsme pasy v Berlíně, rozloučili se v Praze. Vyměnili spojku v Rumunsku a jednu posádku tam opustili. Vloupali se do komunistického památníku v Bulharsku a probojovali se skrz Turecké hranice s falešnými dokumenty. Následující týden, jsme si užívali horka a pohostinnosti části bývalé Perské říše – Turecka a Íránu.

Jedeme dál!

Protože jednu posádku jsme nechali v Rumunsku repasovat motor, nasadili jsme pohodovější tempo. Neměli jsme kam spěchat, do Íránu by nás bez Radima stejně nepustili. Zahájili jsme to restdayem na pláži Černého moře.

K evergreenu dovolené na chorvatské pláži chyběli jen Češi s řízkama v rukách (my jsme řízky už neměli).

Další den jsme se vydali k hlavnímu cíli v Turecku ke Cappadocii. Po cestě se Žížalovi podařilo zalomit šroub při dotahování kola, na první pohled prekérní situace, kterou jsme ale během hodinky vyřešili s večeří a čajem u pumpaře. Následující 2 dny jsme si užívali vedra přes 40°C ve stínu a nádher bizarních skal v Cappadocii.

Vyhlídkové lety v Cappadocii (Mongol Rally)

Čekání, shledání a konečně společně přes hranice

Od posádky, která zůstala v Rumunsku jsme dostali zprávu, že auto je pravděpodobně opravené a pokusí se v následujících 30 hodinách ujet přes 1500 km a dostihnout nás. My jsme si den, kdy nás stíhali, zkrátili návštěvou nákupního centra v Erzincanu a koupačkou v řece Eufratu a kluci nás opravdu dojeli. Horší bylo, že v Istanbulu zjistili, že jsou bez oleje – všechen jim od opravy vytekl. Asi po 1000 kilometrech. Takže od této chvíle až do cíle jsme co 100km dolívali cca 2 dcl oleje.

Po ránu v Capadocii

Přes noc na nás ještě na benzínové pumpě, kde jsme spali, dorážela smečka potulných psů. Následující den odpoledne jsme dorazili na hranice, které jsme více-méně bez problémů prošli. Zkontrolovali nám Carnety de Passage, zaplatili jsme převaděči cca desetinu toho, co po nás na začátku chtěl. A nakonec ještě pekelně drahé pojištění jednoho auta, jehož zelená karta v Íránu neplatila. Zbytek dne jsme sprintovali do Tabrízu, kde jsme také přenocovali.

Tarbíz

Tabríz je město jedinečné svým obrovským bazarem (tržnicí) rozkládajícím se na sedmi kilometrech čtverečních, ve kterém najdete například i několik stejných obchodů (vedle sebe), které prodávají například profesionální sporáky do restaurací. V Tabrízu jsme se také přesvědčili o tom, jak jsou Íránci přátelští, na ulici nás zastavovali, fotili se s námi a vyptávali na náš příběh. Další den bylo v plánu projet Teherán, město s jednou z nejhorších dopravních situací na světě, a pokračovat dál na východ ke Kaspickému moři. Teherán jsme projeli poměrně hladce, přesto se hodí říct něco k provozu v Íránu:

Pravidla silničního provozu, jestli nějaká jsou, se nedodržují.

Předjíždí se zleva, zprava, odstavným pruhem, na dálnici se odstavným pruhem i couve! Tam, kde byste podle pěti čar na silnici čekali čtyři jízdní pruhy, jich je ve skutečnosti šest až osm. A na kruhový objezd se bez klaksonu a notné dávky odvahy zkrátka nedostanete. Paradoxní je fakt, že ačkoli na silnicích panovala taková anarchie, jsme se dostali skrz téměř osmimilionový Teherán za cca 45 minut!

Íránská poušť (Mongol Rally)

Ten den jsme dojeli ještě ke Kaspickému moři. Koupání se ale nekonalo. Představa písečné pláže a průzračného moře se rozplynula při příjezdu k něčemu, co připomínalo spíš český smradlavý rybník, kde sice máte vodu nad kolena, ale do půlky lýtek stojíte v bahně. Další den v podobě zážitku, kdy jsme projeli snad všechny druhy krajiny, možná až na džungli.

Viděli jsme rozlehlé písečné pouště s velbloudy, úzké skalní soutěsky, zelené zalesněné háje plné piknikujících Íránců i vysoké hory.

 

Skalní soutěska íránského národního parku Golestan (Mongol Rally)

Následující den jsme překročili hranice do druhé Severní Koreje, jak se Turkmenistánu také říká, pro svůj přísný politický režim.

A můžete se těšit na pokračování!

Bude o postsovětských státech:

– Turkmenistánu

– Uzbekistánu

– a Kazachstánu

Co si sbalit na motoristický závod?

Untitled-1

Hanibal Checklist App