Hanibal umí spoustu věcí – vlastně i plnit sny..  A tak jsem zvládla překonat svůj prapodivně zakořeněný strach z neznámého a odjela sama na pár dní poznávat krásy Švédska, konkrétně oblasti Jämtland a taje tamních outdoorových firem.

Aneb chci Vám nyní trochu povědět o zimním JOE 2014 – Jämtland Outdoor Expirence.

Terka na JOE

 Již pár let cca dvakrát do roka pořádá pár švédských firem, k nimž se občas někdo přidá, takovou svojí akademii, kam si pozvou prodejce svých značek a odkryjí jim svá ,,know how,, tak, aby věděli vše potřebné a případně uměli i značku prodat. Anebo jak je u nás v Hanibalu zvykem pro většinu, co měla tu čest tenhle výlet zažít, aby se nadchli pro nějakou z těchto značek.

Já vyrazila v březnu poznávat Hilleberg – stany, Woolpower – spodní vlněné prádlo a doplňky, Klättermusen – vrchní a zateplovací vrstva,  Lundhags  – totálně kožené švédské boty a také Trangii – vařiče.

DSC_7639

Poté co jsem překonala první nástrahy cestování a mojí nechuti z letadel, jsem na malinkém letišťátku v Östersundu ihned poznala partu, ke které se mám hlásit a se kterou budu následujících pět dní. Po vzájemném představení a nástinu programu to hned začalo. Oběd, prohlídka továrny na botky Lundhags, prohlídka továrny Trangia, ubytování, předání testovaných věcí, představení plánu, večeře.. Prostě děsně moc věcí a zážitků v jednom dni, řekla bych. Nejvíc nás asi všechny bavilo předávání věcí, které jsme měli následující tři dny testovat. Přeci jen běhat po hotelu v černém spodním prádle Woolpower a jejich kukle, je určitě zábavnější, než poslouchat kolik kilometrů zítra ujdeme a jaká nám bude kosa.

DSC_7659

Každopádně po božské čtyřchodové večeři, která nás asi měla nacpat, než budeme trávit pár dní s Travellunchema a krásném spánku, následovala druhý den prohlídka sídla Klättermusenu. Poté jsme se všichni se svačinkami ve sněhu učili, jak správně postavit stan Hilleberg. Nejdříve nám říkali, že zima ve Švédsku je letos marná (asi jako všude) , takže to na sněžnice a lyže nebude, ale čirou náhodou zrovna začaly sněhové bouře a vánice, takže vlastně prý super.  Simulujeme si tedy stavbu stanu ve velkém větru, a dostáváme cenné rady, jak to udělat, aby nám vše neuletělo, když si odskočíme hledat sněžné kolíky. Což pak později opravdu oceníme.

Po úvodním školení a rozdělení do tří skupin vyrážíme. Každá skupina s kompasem a mapou, cestou jinou, ale se stejným cílem.

Nejdříve za krásného slunka, poté v totálním větru, kdy slečna vedle mě na lyžích má co dělat, aby jela a jen necouvala. Dorazíme na naše první kempiště a stavíme stany. Nejdříve dva velké párty stany (jmenují  se Atlas), které budou sloužit ke společnému vaření a tmelení. Takže nejvíce času nám zabere vykopat ve sněhu uprostřed stůl a kolem útulné sezení. A poté každá dvojice svůj stan. Já s mojí novou kamarádkou jsme dostali na první noc na testování Jannu, což je krásný stan, ovšem na zimní stanování ve dvou trochu malý. Takže batohy putují do stanu k našim milým sousedům. Poté společně vaříme na půjčených vařičích a snažíme se o sobě co nejvíc zjistit.  Když pak jeden angličan vytahuje z batohu flašku medoviny, říkám si, že na váhu batohu se tu taky moc nehraje.

DSC_7743

 

DSC_7751

Co se týče noci, spacák jsem si přivezla vlastní, a nadávat na něj asi nemůžu. Myslím, že moje názory na teplo a zimu jsou i dle mých kolegů z práce dost podivné a zkreslené, takže rozepisovat tady noci, které jsem ve spacáku trávila v péřovce a všem svém oblečení , nebudu. Pokud by někdo stál o názory totálně zimomřivého člověka, neváhejte mě kontaktovat;)

Každopádně následující dva dny se nesli ve stejném duchu, přes den jsme šli každá skupina zvlášť, za stejným cílem – dalším pláckem ke kempování. Chvílemi fučelo, a ti co nebyli zdatní lyžaři (jako já) si užívali krásy chůzi na sněžnicích. Když jsem po cestě z kopce dolů i se svým 60-ti litrovým batohem již po sedmé zapadla až po prsa do sněhu a díky vzpříčené sněžnici se nemohla nahoru a ani vlastně dolů, říkala jsem si, že toho sněhu mám letos vlastně dost 😀 (poznámka – i s tímto výletem jsem letos viděla sníh dohromady cca sedm dní). 🙂 Jinak ale i v méně hlubokém sněhu bylo pádů spousty:)

DSC_7709

DSC_7802

DSC_7711

Pokaždé když jsme došli do místa přespání a postavili stany, měli  jsme takzvané „clinics“ , kdy nám zástupci výše zmíněných firem povídali o jejich historii, budoucnosti a přítomnosti. Seznamovali nás se sortimentem, chtěli znát naše zkušenosti a názory a prostě všechno to, za čím jsme tam všichni přijeli. Nutno ještě podotknout, že se nás tu sešlo spoustu národností – Norové, Švédi, Holanďan, Angličané, Němci, Rakušané a já:) – celkem cca 22 lidiček.

DSC_7879

DSC_7793

Po třech nocích na sněhu, přičemž třetí již byla mokřejší a ještě víc studenější než předchozí ,jsme na poslední večer zase zavítali do hotýlku, kde kromě sauny a sdělování dojmů, proběhlo závěrečné dotmelení.

Poslední den, ještě jsme ještě  zajeli do Hillebergu, kde jsme měli možnost poznat zakladatele firmy. A také do Woollpoveru, kde jsme v nadšení rozkoupili všechny svetry. Poté jsme  většina zamířila na letiště a všichni zpět domů.

Co víc říct, bylo to boží! Pár mých poznatků ohledně značek je:

Díky svojí tak trochu alergii na vlnu jsem jela do Švédska s mírnou skepsí, co se stane, až mě navléknou do spodního prádla od Woolpoveru, já celá oteču a opupínkuju se a tři dny budu někde v zimě mrznout, se tak nestalo! A já jen mohu říct, že Woolpover jsem ze sebe vlastně vůbec nechtěla svléct a jsem dost ráda, že jsem si pár kousků odvezla domů. Teplo, sucho a žádný smrádek a hlavně žádné pupínky, není to snad sen?

DSC_7947

Věci od Klattermusenu mě nadchly už dávno, takže tady jsem se jen nechala překvapovat další a další propracovaností a hlavně zákulisím firmy.

Poté co jsem viděla, jak v Hillebergu testují stany, jsem přesvědčena o jejich totální kvalitě – mají za barákem jeden postavený, a na něj namířený obrovský větrák, jímž simulují různé stupně vichřice. Stan mají postavený třeba měsíc, a poté zkoumají co je špatně, co ten nápor nevydrželo a jak to napravit.

DSC_7962

Na závěr bych chtěla říct, že filozofie všech firem, které jsem měla tu čest poznat, mě hodně oslovila a jsem ráda, že větší část z nich máme i my v našem sortimentu. Nejsou to povětšinou u nás úplně nejprodávanější značky, vlastně patří spíš k těm méně výdělečným, ale jsou tam!  A máme je na krámě proto, že je tam chceme.  A za to nás mám ráda.

No prostě, díky Hanibale za tuhle skvělou zkušenost!

 

One thought on “JOE 2014 aneb výlet do Švédska

  1. Vím o čem mluvíš :-). Pěkně napsané Terezko :-).

Comments are closed.