Beton Ski Team zase na východ!

Když v Evropě sněží čím dál tím méně a nevypočitatelněji, ceny letenek letí dolů a to i do destinací z pohledu zimního nadšence výrazně atraktivnějších, než třeba Mallorca. Slovo dá slovo a za chvíli máme lupeny v kapse. Svojí lehkou nespolehlivostí proslulý dopravce Ukrainian Airlines, absence bližšího plánu a termín přesně o pravoslavných Vánocích slibují výživný zážitek.

Destinace je Gruzie a původním cílem Goderzi, malé lyžařské středisko na Malém Kavkaze, zapadlá vesnička mezi kopci nedaleko od tureckých a arménských hranic. Kamarádka Klárka se svoji freeride suitou tady vloni po Vánocích udělala pořádnou prašanovou parádu. Posílala provokativní videa v době, kdy jsme všichni v Tatrách bruslili na mačkách a s dvěma cepíny zápasili s nevídanou ledovkou, která připravila o život snad tucet horomilů.

Svanetie – jasná volba

Náš původní hodně matný plán byl pořádně se na začátku sezóny rozlyžovat někde, kde se sněhem nemají nouzi. To je určitě případ zdejších kopců, co by kamenem dohodil od Černého moře. Vzhledem k tomu, že spíš holdujeme terénům strmějším, s dostatečným časovým předstihem (4 dny před odjezdem) jsme se u příležitosti shánění ubytování jali vymýšlet plán B. Po chvilce brouzdání internetem je jasno – nové lyžařské středisko Tetnuldi v severogruzínské Svanetii.

Tento resort vyniká svou elegantní polohou, tyčíc se na kopci nad historickou Mestií – kamennou městskou kráskou v létě hojně vyhledávanou zástupy kopcuchtivých baťůžkářů. Krčíc se přitom ve stínu stejnojmenné, 4858 m n.m. vysoké ledové krásky Tetnuldi, která vládne horizontu. Ale jen na té severní straně. Na té severozápadní ji velmi zdatně sekunduje Ušba (4710 m n.m.) – holka jedna ušatá, s dvěma vrcholy a visutým ledovcem mezi nimi.

Zatímco na Ušbě se dříve hojně realizovaly ambice udatných kyrgyzských, ruských a dalších alpinistů, dneska si na ni v zimě málokdo troufne (výjimkou je například nejmenovaný význačný český alpinista zavádějícího příjmení; resp. přezdívky, který do nebezpečných zimních stěn vyráží především za účelem romantické družby se svými spolulezkyněmi, sbírajíc přitom horolezecké metály a uznání za nové linky a výjimečná opakování). Dneska bude údolí, hádám, patřit příznivcům širokých prkýnek, ať už logicky oddělených (rozuměj lyže) nebo těch „zlomených“ a spojovaných jakousi přezkou (rozuměj splitboard). No a samozřejmě jejich 4k kamerám, selfie tyčím, podům a dronům. Ani my nebudeme výjimkou.

V té nejvybranější společnosti

Složení se formovalo opět poněkud živelně. Chvíli svým počtem hrozilo dosahovat standardů kdejaké školy v přírodě, ale nakonec se ustálilo na rozumném čísle 6. Každý ze členů měl svoji nezastupitelnou roli – Kůža (vrchní fotograf a DJ), Jencek (vrchní degustér a dojídač), Ivošek (vrchní a vlastně jediný pilot Mirečka, nového to dronu, kterého si tito přerovští úderníci ze splitboardové formace ProtiVětru pořídili), Lůca (vrchní překladatelka a ozdoba zájezdu), Simon, přezdívaný Simoncelli, (vrchní elegán dolomitského typu, který nahoru leze v přilbě, leč ze svahu dolů se odvážnými oblouky spouští ve slušivé záchranářské čepici, kterou již uhranul srdce nejedné ze slečen. Martin se bohužel nemůže přidat, zdraví už se mu sice naštěstí vrací, ale nabitý program jeho kurzu horských vůdců UIAGM nenechává moc prostoru pro další výlety.

Déjednička – Schwechhat – láhev červeného – schovat průhlednou fólii u letištních záchodů pro splitboardisty Přerováky, co letí mým omylem jiným letem – rychle dodělat práci na free-wifi při přestupu v Kyjevě – piva s klukama – venku děsná kosa – na letisku propagandistické fotky. Jó, ta země je furt ve válce – další let – a konečně Kutaisi (GR)!

Rychle dodělat práci, nebude na ni čas (foto: Kůža ProtiVětru)

Ke strojům!

Hned naložíme cajky na buržoázně dopředu domluvená auta a ještě v noci urazíme v pozici skrčence šestihodinovou štreku z letiště do Mestie. V osm ráno vykládáme věci u paní domácí Teii v jejím Data Guesthouse a už chápeme, proč měla na internetu jen fotky interiéru. Střecha nad hlavou, přímotop, teplá voda a přikrývka za 150kč na hlavu a noc je ale přesně to, co potřebujeme. Dolina celá ve stínu, mráz za nehty, hřebeny kolem už se koupou ve slunci, všude na cestách hovna a bezdůvodný úsměv.

Ještě před polednem se domotáme serpentinami do střediska Tetnuldi. Kupujeme celodenku za 150 Kč a za chvíli už se nadržení spouštíme z hřebene nad vrchní stanicí (3150m). Ač pár dní po sněžení, skoro celá dlouhá jízda je v luxusním prachu. Úsměv od ucha k uchu², a to je jenom rozjezd! Přitom naproti čeká celý hřeben s krásnými linkami a možná i průstupem na druhou stranu. Místní kroutí hlavami a říkají, že tam je nebezpečno – nikdo tam ještě nelyžoval. Předpověď slibuje stabilní počas na skoro celý týden, co víc si od dovolené na zotavenou přát?

– Karel