Ráda říkám, že si Hanibal našel mě, aby mi ukázal, že jsem celou dobru hledala já jeho. Před pěti lety jsem potkala Jirku a Ondru ve vlaku na start B7. Podruhé jsme se náhodou potkali v metru, proběhl pohovor a moje sloní cesta začala. Jako brigádník jsem začala na pobočkách v Praze. O rok později přišla nabídka na pomoc s rozjetím pobočky v Brně a já se do měsíce stěhovala.
Hanibal mi za ty roky dal příležitost poznat lidi, s kterými ráda sportuji, cestuji i bydlím a nejradši s nimi chodím na pivo. Navíc mám outdoorové novinky stále pod nosem.
Z bouldru jsem rázem objevila kouzlo dobře založeného čoku a ztratila jsem hlavu v otevřených horách při odlezu nad štandem z obhozu. Oči jsem nechala v žulovém Chamonix, kam se ráda vracím za horským lezením. Občas se ráda vydám i na nějakou čtyřtisícovku a nepohrdnu ani sportovkama na vápně. V zimních horách stoupám nejraději na tuleních pásech, v letních zase pobíhám v keckách.
A tak jsem si nejen za ty čtyři roky, které jsem letos v Hanibalu oslavila, uvědomila několik pravd. 🙂

  • Do kafe nedávám ani mlíko ani cukr.
  • Před během je lepší pivo než svačina.
  • Člověk na druhém konci lana nemůže být jen tak někdo. Starej se proto o svého spolulezce hezky.
  • V horách se může stát cokoliv. Čokoláda navíc udělá zázraky!
  • Bang je jen hra.