Léto utíká a projekty se všude jen množí. Jeden takový, co ale stojí před ostatními a mám ho už delší dobu v merku, jsem si naplánoval na tento červenec hned po výpravě do Chamonix. Dolomitská kráska, co je velmi stydlivá a do mlhy se odívá opravdu často: Campanile Basso v masivu Brenta. Je to překrásná štíhlá dominanta s křivkami, za které by se nemusela stydět ani v Ádru mezi těmi pískovcovými krasavicemi.

Co jsme si vzali s sebou:

expresky Ocun Kestrel helma Singing Rock Penta sedák Black Diamond Zone odsedka Petzl Adjust lezečky La Sportiva Finale friendy Black Diamond vklíněnce Camp Ball Nuts

Z leva: Cima Molveno, Torre di Brenta, Sfulmini, Campanile Alto, Brenta Alta a v ní schovaná Campanile Basso

Moje oko highlajnera se okamžitě zamilovalo do toho nejzjevnějšího směru na highline co na vrchol Bassa může vést, a to na vedlejší rozměrnější kočandu Campanile Alto.

Úkol zní jasně: přijedem, vyběhnem, vylezem, napnem, zapaříme a pojedem domů.

Jenže ouha…ono to není tak jednoduché…

Za prvé: je to lajna co bude mít asi dvě stě metrů a je potřeba dost lidí a tři dny krásného počasí.

No a v neposlední řadě: celá tahle nádhera leží v národním parku, a to nám komplikuje plán. I přes snahy mého italského kamaráda, co to tady dobře zná, se nám nevede narychlo přesvědčit správu národního parku, aby nám vydala povolení. Řekli nám, že to nikde není oficiálně zakázané, ale C. Basso je pro místní, tak důležitý symbol, že letos by to bylo moc narychlo a oni by to chtěli pořádně probrat.

…v překladu: vymyslete to na příští rok, tak aby nám z toho něco káplo…

Slza ukápla, ale zároveň jsem si uvědomil, že je to možná i dobře. Brentu vůbec neznám, nikdy jsme na těch věžích nebyl, nevím jak dlouho trvají nástupy, lezení a kde přespat.

Průzkumná mise?

Proto, jsme se s Lukym a jeho Nikčou stejně rozhodli odjet alespoň na průzkumnou misy. V sestavě dvě hrdličky, já a později se připojivší italští hřebci Alessandro a Aaron, za tři polojasné až bouřkové dny vylejzáme na obě věže. Vymýšlíme kotvení a nakonec napínáme krátkou ale roztomilou highlajnu na úpatí těchto věží. Kvůli bouřkám nahoře ani nebivakujeme a v rámci tréninku volíme taktiku zocelování stehen a každý den hezky vybíháme nahoru do hor z parkoviště Valesinella, kde squatujeme, a s blesky v zádech zase dolů.

Čas lezení

Lezení na Campanile Basso, je krásná záležitost. Potřebujeme být rychlí, a takže jdem z náhorky na Via Preuss, což má být cca 250m lezby direkt hore, takže rychlovka. Co jsem se však nedočetl bylo, že většina cest z náhorky se nalézá normálkou z boku a pak se traverzuje na velkém balkoně do různých směrů. Na úpatí náhorky si vytyčuju tu nejpřímější linii, o které jsem si myslel, že je ve spádnici naší cesty a lezem nahoru. Zahajovací délka by se dala popsat slovy: nestabilní, s nádechem dobrodružství, špatně jištěno. Nicméně se ocitám na tom balkóně, kde se napojujeme na normálku a z ní i na naši cestu Preuss.

Na balkóně nám dělají společnost postarší italští kolegové, co vykuřující průměrně dvě cigára na délku (i při lezení na prvním).

Italští kolegové mi dále vysvětlují, že to odkuď jsem přilezl, se neleze. Pravda, že skoby a smyce, co jsem cestou potkal, zažili asi i Musolliniho a od té doby asi nikoho, ale ten delikátní start za to stál. Nicméně naše cesta Preuss byla zabrána těmito čudícími veterány, a tak jsme lezli naslepo přímo vzhůru po hraně věže a bylo to krásný!

Oproti první tetris délce tu už byla krásná, na dolomity až něuvěřitelná skála. Spousta skob. Tramtadádá… jsme hore. Zvoníme si na vrcholový zvonek, zapisujeme se do knížky jako u nás doma na písečku. Měříme laserem naši vysněnou lajnu. Dělá to rovných 206 metrů prosím. Bííím, to bude lajna!!! Druhá strana, Campanile Alto, také nebylo nic těžškého na vylezení, a tak na příští rok máme logistiku vymyšlenou.

Když je hnusně, zamiř k Lago di Garda

Po třech dnech už se počasí v Brentě kazí úplně a nám nezbývá nic jiného než si jet válet šunky k Lago di Garda, které je odtamtud kousek! Je šílený teplo, takže o lezení jinde než nad vodou nemůže být řeč.

Při příjezdu na malé parkoviště se nám děje krásná příhoda… Z ničeho nic se z tunelu pro auta zjevují naše dvě holky slacklajnerky Maťa a Nikol! Koukáme na ně, oni koukají na nás a nechápeme. Mneme si oči, pak se radujem z takový pěkný náhody. Absolutně jsme o sobě nevěděli. My jsme na Gardě být neplánovali a je tady vyhodil někdo ze stopu, protože se účastní lowcost závodu napříč Evropou a tady mají jeden checkpoint. Holky krmíme melounem, zásobujem jídlem, pusinkujem a ony zas vyráží na cestu. Zbylé dva dny výletu se pak nesou už jen ve znamení čtyřboje – paraglidingu, waterlajny, zmrzliny a zevlingu.

 – Danny Menšík

Co si sbalit s sebou?

Untitled-1

Hanibal Checklist App