Kyrgyzstan bigwallin‘

Při psaní tohoto článku jsem si uvědomil, že není nutné vylíčit všechny zážitky, které při cestách prožijeme. Jsou to jen střípky z ptačí perspektivy…

Kyrgyzstán

Po návratu z podzimních Yosemite Pjotr jen tak existuje, chodí běhat, trénuje a přemýšlí, na co vlastně? Někde hluboko v hlavě byla ukryta myšlenka na Kyrgyzstán, kde se nachází oblast Karavshin a její dvě údolí Ak-su a Kara-su. Všechny rozhovory s kamarády o velké misi do Asie mu připadaly spíše hypotetické, a proto ho překvapí Clinton Leung, který byl rozhodnutý toto dobrodružství podniknout a nastartoval organizaci jejich první expedice.

Oblast Karavshin

Karavshin je oblast nabízející nekonečné možnosti seriozního alpinismu a bigwallového lezení. Nachází se v pohoří Pamir-Alai, které je je geograficky situováno na hranicích Kyrgyzstánu, Uzbekistánu a Tádžikistánu. Oblast je mezi alpinisty velice dobře známá především díky sovětským šampionátům konaným v 80. letech. Světově proslavena byla také únosy Tommyho, Johna, Beth, členů česko-německé expedice a japonských geologů v roce 2000 (omlouvám se pokud jsem na některé unesené zapomněl). V českých horolezeckých kruzích je známá především výstupy jedenáctičlenné expedice z roku 2002 (zj. Otíkovy mokré sny – M. Holeček, P. Jonák, V. Šatava). 

Podrobné informace o zdejším lezení je možné sbírat například na Summit post.com, Mountain project.com, Americanalpineclub.org, lezec.cz a hlavně na ruských portálech Alpinist.biz a risk.ru. Našemu týmu se sběrem informací hodně pomohl Lee Nelle.

Nejznámější a nejnavštěvovanější údolí

Nejznámější a nejvíce navštěvované jsou údolí Kara-su a Ak-su, v překladu znamenající černá a bílá voda. Hlavními dominantami Kara-su jsou Pik 4810, Kotina, Asan (4230) a jejich monumentální severozápadní stěny, Ak-su dominuje Piku Slessova (4240) a Pamir pyramid. Údolí jsou od sebe vzdálené pouze 6 hodin chůze, takže výběr tábora není limitující. Přístup ke stěnám je zřetelný, ne extrémně náročný, avšak všechny vzdálenosti jsou delší než se zdají. Každá stěna je doslova moře žuly různé kvality a obtížnosti.

Čtyřčlenný tým se rozhodl většinu věcí organizovat na vlastní pěst, je však možné plně využít služeb některé z cestovních agentur, které zajistí dopravu z letiště, jídlo i kuchaře. V tomto případě za doporučení stojí Aksu-travel. 

Nepodceňovat přípravu

Několik měsíců uteklo od první myšlenky a čtyři lezci Clinton Leung, Alix Morris, Petr Vícha a Zdenek Runštuk stojí na letišti ve městě Osh, mají asi 200 kilogramů vybavení. Čeká je nakoupit jídlo na přibližně padesát dnů, plyn, barely a spoustu maličkostí, které jim ulehčí život v mimo civilizaci… S nutnou dávkou štěstí a výpomocí mladých alajských děvoček se jim daří najít všechny nezbytnosti na zdejším trhu. Místní lidé jsou srdeční a usměvaví, féroví obchodníci, často nabízející vlastní produkty. Na taxikáře pozor jako všude na světě.

Rusky ani po Kyrgyšsku čtveřice neumí mnoho, nabyli dojmu, že mohou mluvit česko-polsky a občas přidat nějaké G. Děkuji se řekne „rachmat“, poradil Magnusek. Clinton se naučil číslovky a trochu číst, pro obchodování to stačí. 

Nakoupeno je (dle rad zkušenějších je dobré počítat s 1,2 kg jídla na osobu na den), charašo, zbývá volat Junisbeka, který zajišťuje dopravu do Ozgarush.* S Junisbekem je občas těžká domluva, protože jedinou jeho odpovědí může být yeyeyeye, nebo dadadadada. Zdá se, že univerzální odpověď funguje a všechno jde dle plánu, čtvrtý den ráno čtveřice odjíždí s téměř šesti sty kilogramy harampádí vstříc žulovým gigantům.

*Do Karavshin je možné se dostat také z města Saridžas – z našeho subjektivního pohledu na chování a projev lidí ze Saridžas, nedoporučujeme. Oz Garush rulezz

Karavana je připravena

V Ozgarush je přivítá starší pán Nurdin, sběrač mumia, horseman, který dlouhá léta vodí alpinisty z celého světa do různých koutů hor okolo Ozgarush. Právě on a jeho synové jim poskytnou koně a oslíky na dvoudenní cestu do Kara-su, kde se rozhodli zbudovat tábor. Ráno je karavana čtyř koní a osmi oslů připravena k odchodu. Clinton, Alix, Zdenda, Pjotr, noví kamarádi Azi, Asulbek, Nyrvazin a nejmladší Lyam odchází z bezpečí civilizace.

V následujících dvou dnech s oblohou bez mráčku putují přes několik sedel z nichž nejvyšší jsou 4000 m n. m. Potkali jen několik turistů, divoké koně, ovce, krávy a místní pastevce nabízející chléb a černý čaj.
K večeru druhého dne dorazili do Kara-su, kde je k jejich překvapení vybudován tábor agentury Aksu travel, přítomnost více lidí však navozuje pocit bezpečí. Během prvních dvou týdnů většina odchází, kemp je prázdný. V průběhu pobytu se zde vystřídají dva dvoučlenné týmy z U.S.A. a Francie. Společnost jim dělají pastevci, lovci a zvěř. 

První pohled na hodinu chůze vzdálený Pik 4810 a Asan je tíživý, slibující mnohá dobrodružství…

Asan 4230

Po několika dnech tvorby nové střevní mikrofauny a mikroflory, jednodenních misí na Žlutou stěnu a malý Asan si konečně vybrali velké směry. Pik 4810 je podle ruského týmu zbytečně nebezpečný kvůli padajícímu ledu. 

Čtveřice se rozdělila na dva dvoučlenné týmy Clinton a Pjotr, Alix a ZenDog Zdenda. Tyto družstva polezou s jednodenním rozdílem cestu Aussie free route (kombinace cest Pogorelov a Moros finish 1986) v levé části západní stěny vrcholu Asan. Mokré spáry, pomalý průstup, nová mikrofauna, déšť, málo kuráže, vedou obě dvojice k rozhodnutí jít druhý den dolů z délky č. 12.

Asan jim však nedá spát. Zvažují své týmové schopnosti a rozhodují se pro cestu Timofeev (7a A3, free7b), která prověří jejich pohybovou i logistickou zdatnost ve stěně. Přestože je možné cestu vylézt během dvou velice úderných dní, rozhodli se prověřit svůj bigwallový um a balí se na těžko, na pět dní vertikálního kempování. V příštích dvou dnech nosí svoje vybavení, jídlo a vodu pod stěnu. Počasí vypadá slibně. Na tuto misi se nakonec vypravují ve třech. Na konci prvního dne Clinton, Alix a Pjotr kempují na vrcholu délky 3. Položený terén zpomaluje haulování. Není kam spěchat, jejich cílem je sehrát se ve stěně a pokukovat doleva, kde se nachází volně nevylezená cesta Russiaef a taky doprava, kde se v blízkosti Alperien route nachází strmý systém koutů. Doufají, že najdou vhodnou linii pro svůj prvovýstup.

Druhý den…

…Pjotr začíná nejtěžší délkou cesty, téměř kolmou plotnou s malými chyty, jištěnou malými nýty, které prvovýstupci použili při hákování.

Nýty se podobají plechu od sardinek, který někdo provrtal a nastřelil do stěny hřebíkem.

Crux v závěru skoro padesátimetrové délky je zajištěn nýtem známým z naší galaxie, strach z nebezpečného pádu může odsunout do pozadí. Jeho taneční schopnosti nestačí, ztrácí rytmus. S jedním pádem se tým dostane blíž k ztřetelnému systému spar. V další délce Alix narazí na nebezpečně vypadající bloky a odštěpy, zachovává chladnou hlavu, hákuje. Clinton traverzuje do bezpečí prvního plně visícího bivaku.

Třetí den

…je náročný, po vylezení několika mokrých ručních a širokých spar je dostihne průtrž mračen, své portaledge stavějí v polovině stěny, cca pět set metrů nad zemí, za tmy, v počasí, do kterého by ani psa nevyhnali. Spí sladce. Den odpočinku se ukázal jako dobrý nápad, v poledne přichází další vlna deště. Už nikdy nebude hezky. Zvuk kalimby, vůně cigaret a čokoláda jim dodá kuráž.

Změna taktiky

Brzo ráno, s hvězdami nad hlavami, mění taktiku. Je čas zapnout forsáž, opustit pohodlí svých postelí a pokusit se dolézt druhou polovinu stěny během jednoho dne, rychle a nalehko. Ve spárách po celodenním dešti proudí voda, postup je precizní, rozhodně né rychlý, tlačítko bzuut nefunguje. V širočinách led, další déšť, přichází tma. V týmu je cítit nejistota. Po sedmi čtyřicet+ metrových délkách zahajují ústup z vrcholového hřebene zpět do bezpečí svých postelí, odkud další den slaňují na plochou zem. Misi – prověření svých schopností – splnili.

ASAN via Timofeev ridge patří bohům

Velkou část svého vybavení nechávají pod stěnou, Clinton a Pjotr se chtějí vrátit prozkoumat pravoúhlé kouty v pravé části stěny. Nové zážitky vstřebají v pohodlí kempu, kde čekají Zdenda a pes kterému říkají Sabak.

Sabak

Pik Slessova 4240, Legendární Perestroika

Po dvou nedokončených výstupech na vrchol Asan jeho západní stěnou, z nichž jeden cestou Timoteef skončil na vrcholovém hřebeni, se Clinton a Pjotr rozhodli zkusit své schopnosti ve slavné cestě Perestroika (francouzský výstup z roku 1991; 25 délek; 7a A2; první volný přelez ohodnocen 7b Lynn Hill a Greg Child během 28 hodin).

Dvojice přemýšlí o své taktice, technicky jsou dostatečně zdatní, jako tým jsou však pomalejší na jednodenní výstup. Jsou sbalení na dva dny lezení. Jejich plánem je během prvního dne dojít z Kara-su do Ak-su, vylézt prvních deset délek, kde je dle topa velká police. Přespat, druhý den vylézt na vrchol, slanit, dojít k řece, znovu přespat a vrátit se zpět do Kara-su na oběd. Ambiciózní plán, ne však nereálný.

Realizace plánu

První den putují do Ak-su s minimem jídla a lezeckého materiálu, bez portaledží, vstříc stylu lezení ve kterém jsou zkušenější. Údolí Ak-su se zdá při příchodu teplejší, ne však na dlouho. Pochod trval déle než čekali, nástup strmou sutí je náročný a zdlouhavý. Clinton a Pjotr začínají lézt příliš pozdě na to, aby se mohli držet svého původního plánu. Na konci třetí délky se rozhodli bivakovat s vidinou rychlého výstupu na vrchol druhý den.

Ráno je vše jinak, Slessova je chladná, rozhodně není připravena na dotyk lidské ruky, mrazivý vichr štípe do tváří, čekají. Čekají na první paprsky slunce, které přichází až v pravé poledne. Souhlasí, že budou haulovat do desáté délky kde znovu přespí, nemusí spěchat. Užívají si nekonečné délky spár všech rozměrů. V bivaku v desáté délce, překvapivě nefouká a kluci si můžou dostatečně odpočinout.

Třetí den je opět mrazivo, tentokrát už není prostor k diskuzi, oba vědí, že mají před sebou dlouhý den. Clinton věří, že na večeři budou v kempu, Pjotr počítá s bivakem pod stěnou. Začínají lézt s mrazem v zádech, první spáry jsou široké a nevyžadují mnoho umu, jen hrubou sílu, kterou se člověk zahřeje, postupují rychle. Klíčové délky jsou stále ve stínu, Clinton leze opatrně, však efektivně první převislý kout, v druhé klíčové délce Pjotr nešikovně uklouzne. Pokračují dál mořem spár k vrcholu. Na vrcholu není nic. Jen nepopsatelný pohled na rozlehlé údolí…

Cesta Perestroika, Kyrgyzstan

Clinton a Pjotr se vrátili do svého kempu v Kara-su čtvrtý den odpoledne, vyprahlí a hladoví, připraveni si odpočinout na druhý pokus ve svém prvovýstupu ve Žluté stěně… 


Co jsme měli s sebou:

lezečky La Sportiva helma Black Diamond friendy karabiny s pojistkou Therm-A-Rest Z-Lite Sol vařič MSR WindBurner Goal Zero Nomad Solar Panel Petzl Reactik  spacák Warmpeace Viking 900 péřovka Warmpeace Vernon filtr Katadyn Base Camp A zkrátka: 2x dvojitá sada BD cams+ extra small gear  X4, Metolius ultra lights, 300m lan,  micro traction, pro traxion, basic,  dvě portaledge, 2 haulbagy velikosti Elcap, dva menší haulbagy, jumary, kladiva, nýty, skoby, stany, MSR a Hannah, expediční stan red fox… a mnoho dalšího…


Žlutá stěna

Žlutá stěna, Kyrgyzstan

V dalších dnech trojice Zdenda, Pjotr, Clinton přesunuli vybavení z mrazivého stínu Asanu ke prosluněné Žluté stěně, kde se pokusili najít spojnici nejstrmějších pasáží Žluté stěny. Podobný nápad už někdo měl, od existující linie se odklonili s troufalou nadějí, že objeví stěnovou variantu k existujícím cestám (pravděpodobně jsme se napojili do spár ve vrcholové partii strmého pilíře cesty T. Zákory z roku 2002). Znovu bigwall style, hoši mají rádi ten zevl na postelích. Strávili zde pět dní, shodili kladivo, došli pro druhé, navrtali několik nýtů, vytrhali volné bloky, hákovali, houpali se, lezli volně, chybovali, objevili reálnou linii, byli zasněženi, sjeli dolů.

V posledních zbylých dnech Clinton a Pjotr vylezli cestu Everything is normal, kyrgyzská žula se s nimi rozloučila burácejícím větrem a sněžením…

Asulbek a jeho zvířata dobrodruhy dopravil zpět do Oz garush, odkud se vydali zpět hlouběji a hlouběji do civilizace.

Více fotek můžete shlédnout na eFBečku Pjotra, nebo Clintona, na ty hodně povedený koukněte na Clintonovu stránku (nejenom z tohoto tripu) 

Díky všem mamám, membránám, kyrgyzském lidu, Allahu, Chimpanzům, Hanibalu, 6cčku, kteří velkým dílem přispěly k uskutečnění naší první expedice! Velký dík také Tomáši Jaroškovi který umí vyrobit kalimbu namíru jakékoli duši (harmoniezvuku.cz)

– Petr „Pjotr“ Vícha