Tři noci na ledovci, nějaké ty čtyřtisícovky ze seznamu a drahá zmrzlina v Zermattu

Ten plán nebyl moc promyšlený, nebo aspoň já o něm moc nevěděla. Byla jsem nejmladší, s nejméně zkušenostmi a snad i s nejjednodušší výbavou, ale za to s největším odhodláním!

Předtím jsem měla prochozené Vysoké Tatry, Dolomity, Julky a podobné krásné, ale nižší hory. S lezením v horách jsem moc zkušeností neměla. Proto mě “pár čtyřtisícovek” poněkud zneklidňovalo.

Bishorn
(aneb kopec, kde se na všechny strany můžete vyfotit jen s vyšším kopcem)

Aklimatizační kopec byl Bishorn (4153 m n. m.) ve Walisských Alpách. Lehký kopec, spíše choďák. Ale co si budeme povídat… nepitná voda z chaty a výška udělaly s mým tělem své a já i na vrcholu své první čtyřky kopala zoufale lopatkou cepínu dolíček, kde jsem “nenápadně” mohla zadřepnout a zanechat tam skromný obsah střev. Ta aklimatizace byla původně na Mont Blanc. Na ten jsme šli o den nebo dva později z Aguille a bylo to neskonalé žůžo labůžo.

Pár dní jsme strávili u Ženevského jezera, kde sice bylo spoustu lidí, ale naše opálení (bílá tvarohová těla a loupající se obličej) zajistilo, že jsme měli vždy kus pláže pro sebe.

Rose Rósa!

A pak přišla ta Róza, věděla jsem o ní z maturitní otázky z němčiny. Krásná část Alp na hranicích Švýcarska a Itálie s nejvyšším vrcholem Dufourspitze, o kterém se stejně nikde nemluví a zpívají se ódy jen na Matterhorn.

Z naší party šesti jsme zbyli čtyři, nechali auto v Täschi, zaplatili 12 CHF za taxi a vyrazili do Zermattu. Je to městečko pod Matterhornem bez emisí, teda těch automobilových. Všude jen elektromobily, koně a neskutečně drahá zmrzlina 🙁 Ráno jsme měli v plánu dojet lanovkou na Kleine Matterhorn. Ale byla ještě jedna mezistanice, což znamenalo ušetřit nějaké ty franky a pro nás (čti: chudé studenty) to bylo docela dost. Popošli jsme asi 200 výškových metrů a v lanovkové stanici udělali bivak.

Ráno jsme už v 6 byli narvaní s batohy v lanovce, kde všichni měli jen lyže, a nebo foťáky. Počasí vyšlo… Sice mrzlo a foukalo, ale svítilo slunko a rozhledy byly krásné. Začali jsme naše milé malé hřebenové putování ve výšce 3883 m n. m.,  na Kleine Matterhornu, kde jsem poprvé uviděla zblízka ten velký, a…WOW! To je sen, tak jednou snad!

Budko budko, kdo v tobě přebývá…?

První den jsme se vyhoupli na Breithorn, lezli lehký mix na Pollux a šli zlý kopec Castor (homole bez ničeho, jen do kopce a vrcholový úzký hřebínek). Měli jsme v plánu spát ve stanu, ale počasí se hodně zhoršilo tak jsme to zabalili v chatě Quintino Sella (na italské straně). Budík ještě za tmy, hodit do sebe ovesnou kaši s brusinkami a rychle do Naso del Lyskamm (Lyskammy jsme si ale nechali na příště).

Dalším byl Balmenhorn. Na malé skalce vyčnívající z ledovce je bivakovací budka pro 6 lidí. Každopádně se nás tam přes noc ubytovalo asi 12. Tam jsme kolem oběda nechali batohy a nalehko „vyběhli“ (v té výšce se o běhu na delší vzdálenosti moc nedá reálně uvažovat) na kopečky kolem: Vincentpyramid, Schwarzhorn nebo-li Corno Nero, Ludwigshöhe a Parrotspitze.

Něco mezi úsměvem a křečí v obličeji

„Dufourspitze ist der höchste Gipfel der Schweiz.“
(věta z maturtiy rezonující v hlavě při lezení posledních metrů)

Další den nás už měla konečně čekat ta vysněná Dufourspitze. Předtím ale ještě Signalkuppe (4554 m n. m.), kde je nejvýše položená chata v Evropě a vrchol Zumsteinspitze. Pak se to v nás lámalo, zkusit těžší lezecký terén po hřebeni mezi Zumsteinspitze a Dufour anebo sejít k Monterosahütte (2883 m n. m.) a pak vylézt na Düforspitze.

Barči výbava na první čtyřtisícovku:

mačky Grivel G12 NC   dámská přilba Petzl Elia   karimatka Therm-A-Rest ProLite Plus stan Jurek Midi 3,5      turistické cepíny Singing Rock Wizard kalhoty Direct Alpine Badile Lady    ponožky Bridgedale Trekker  vařič Var sedák Ocún Twist

Jednoduše sešmatlat nějakých 1700 výškových a pak je zase vylézt nahoru. Zvolili jsme ten hřebínek a s ním i „morálovou“ daň. Nakonec to nebylo tak horké…, ale tahal to celé kamarád. Na Dufourspitze jsme byli někdy kolem 3 odpoledne, kdy všechny vrcholy kolem nás byly už prázdné a nás, co 30 minut kontroloval švýcarský vrtulník. Při sestupu z vrcholu jsme koukali na vedlejší (pro nás) neznámý kopec a váhali, jestli na něj jít. Nešli jsme.

Sestup po ledovcovém splazu

Sestup po měkčím ledovci byl náročný. Občas nám zajela noha do podtáté trhliny a bylo už dost vedro. Dole jsme byli poměrně rychle, Monte Rosa Hütte byla na dohled, ale už se šeřilo, tak jsme rozložili spaní pod úrovní ledovce a ráno “seběhli” přes Gornergrat do Zermattu.

Ani tehdy jsme si nedali tu drahou zmrzlinu ze stánku. Koupili jsme „pivsony“ a rodinné balení nanuků a bosky seděli na náměstí.

A víš, že těch všech čtyř tisícovek je v Alpách 82? Jednou bych je chtěla všechny stihnout…

Díky hory, díky!

No a ten “neznámý kopec” vedle Dufour je Nordend… 3. Nejvyšší hora Evropy. Ale co si budeme povídat, mrzelo nás to až doma! :))

 

Co by mi asi udělalo líp?

  • Mazat si obličej opalovákem i přes pocit, že to stačilo.
  • Nedýchat si do šátku, kde vlhkost okamžitě kondenzovala a mrzla na rtech.
  • Mít filtr na vodu.

Jak to hodnotím s časovým odstupem?  

  • Uf to by bylo asi na dlouho. Ale rozhodně jsem lezla mixy dříve, než jsem věděla, že se tomu tak říká…
  • V turistických mačkách, které na to prý nejsou vhodné, a béčkových botech, které by taky prý mohly být tvrdší. Ale stojím si za tím, že to bylo velmi v pohodě.
  • No jo a peří! Vzala bych si s sebou rozhodně pěří, bo se hodí taky! :))

Trasa:

Zermatt (1608 m) – Klein Matterhorn (3883 m) – Breithorn (West Summit 4164 m) – Pollux (4092 m) – Castor (4223 m) – Rifugio Quintino Sella (3585 m) – Naso del Lyskamm (4272 m) – Balmenhorn (4167 m) – Vincent Pyramid (4215 m) – Schwarzhorn (4322 m) – Ludwigshöhe (4314 m) – Parrotspitze (4432 m) – Balmenhorn (4167 m) – Signalkuppe (4554 m) – Zumsteinspitze (4563 m) – Dufourspitze (4634 m) – Monte Rosa Hütte (2795 m) – Zermatt (1608 m)

Za fotky bych chtěla poděkovat Mirkovi Raškovi.

-Barča