Nejsem první a ani zdaleka poslední z Hanibalu, kdo byl ve Švédku na nějaké vzdělávací akademii. Ať už na Jämtland outdoor Academy nebo Hilleberg Outdoor Academy, zimní nebo podzimní variantě… všechno tu bylo popsané už několikrát. A tak jsem se rozhodla to pojmout trochu jinak. Ve Švédsku jsem byla skoro 3 týdny, kromě vzdělávací akademie jsem navštívila pár přátel, co se tam přestěhovali.Spolu s krátkým videem z akademie tu najdete i pár mých postřehů!

Sever

Na sever jsem se těšila. Nikdy jsem tam totiž nebyla.

Podle obrázků to tam vypadá moc hezky a podle toho, co jsem slyšela, je to tam ještě hezčí.

A zklamaná jsem rozhodně nebyla. Smočila jsem nohy v moři (opravdu jen nohy, koupání bylo pouze pro otužilé, voda měla nějakých 16°C), viděla jsem města, lesy a samozřejmě i hory. Poznala jsem něco z místní kultury – červené domy a instituci zvanou Fika (co to je najdeš ve článku níže). A potkala jsem spoustu lidí. A co víc, poprvé v životě jsem cestovala úplně sama (někdo to zažije dřív, někdo z komfortu více lidí vystoupí až později).

První věc, která mě hodně překvapila, byla odpověď na otázku, kolik si s sebou mám vyměnit peněz. Odpověď zněla – žádné, tady se všude platí kartou. No, občas se ta hotovost hodí, ale i v autobuse přijímají karty a na nádraží si bez karty na záchod nedojdete…

Cestování napříč Švédskem

V mém případě jsem pro přesun z bodu A (městečko Älmhult) do bodu B (Östersund) zvolila celodenní cestu vlakem. Vyšlo mě to na nějakých 870 SEK (cca 2300 Kč) a to první třidou (navíc, mimo jiné, snídaně v prvním vlaku).

Jasně, v těch outdoorových „hadrech“ jsem vedle kravaťáků vypadala všelijak, ale nikdo nic nenamítal a cesta byla vlastně super (jediné mínus bylo, že trvala 14 hodin).

Švédské dráhy pak mají aplikaci, kterou využije i cizinec. Zadáte číslo vlaku, kterým jedete a zjistila tak: jestli má vlak zpoždění, ze kterého nástupiště jede (velmi užitečná informace, nemusíte tak běhat po nádraží a hledat nejdřív tabuli, kde se to dozvíte a pak se vracet na nástupiště) a taky kde se vlak nachází na trati (když už jste na cestě).

Dostávám se k druhému postřehu – všechny autobusové zastávky, které jsem minula byly označeny písmeny (nevím jak vy, hledala jsem čísla). Věděla jsem, že místo jednoho vlaku, pojedu autobusem a v aplikaci bylo místo čísla nástupiště „X“. Jak jsem už psala, hledala jsem na nádraží z jaké zastávky autobus odjíždí a hledala jsem číslo… Ale měla jsem hledat písmenko. „X“ tak neznamenalo, že autobus nemá nástupiště na nádraží, ale jede ze zastávky písmenko „X“.

Jeden ze švédských vlaků
Jeden ze švédských vlaků

Ve městech…

…se zavírá brzo. Turista jako já, zvyklý na pražskou otevírací dobu, případně zvyklý na jih Evropy, může být celkem překvapen. Já překvapená byla, když jsem vyrazila předposlední den do centra Stockolmu a všechny ty hezčí krámky pomaličku zavírali (možná to vlastně bylo lepší, nechala bych tam jinak poslední korunu… Tu švédkou i tu českou). Optimisticky jsem si myslela, že by mohli mít až tak do sedmi. Omyl. Úderem páté odpolední se začaly stahovat rolety a zamykat dveře. A taky jsem tam byla v pondělí. Což není dobrý den na návštěvu historických památek a muzeí, jak u nás v ČR, tak ve Švédsku. Stejně jako my mají v pondělí všeude zavřeno. Musela jsem se tady spokojit s krátkou výměnou stráží a zavřenými dveřmi do Nobelova muzea (kdybyste se tam chtěli podívat, v úterý mají prodlouženo a zavírají až v osm hodin večer). Jo a bacha na cyklisty… za první tři dny mě jich málem několik sejmulo. Nebyla to jejich chyba, jen u nás nejsme na takovou koncetraci zvyklí. Takže když přecházíte silnici, chce to nejen sledovat auta, ale také kola.

V lese…

…můžete potkat losa.

Ale potkáte spíš soba a zakopnete při tom o houbu.

Švédi houby sbírají méně než my a některé druhy nesbírají vůbec. České houbařovo srdce tak zaplesá, když vejde do švédského lesa 🙂 Zaplesá i srdce milovníka borůvek, malin… tedy, alespoň v září, kdy jsem tam byla já. Na jihu zrály ostružiny, ve středním Švédsku pak maliny, rybíz a borůvky.

Na horách aneb pár slov o kraji Jämtland

Jämtland je turisticky – sportovně vyhledávaná oblast. A není divu, místní příroda toho hodně nabízí.  Výchozím centrem může být vesnička Vålådalen, ve stejnomené přírodní rezervaci, kde najdete i velmi slušné a velmi pěkné ubytování (a taky tam moc dobře vaří). Přes celý rok tu lze provozovat nějakou tu „zádveřní“ aktivitu. Ať od klasického šlapání v létě, až po běžky v zimě. Na své si tu přijdou jak ti sportovně zdatní, tak i ti méně zdatní. Co je ale ovšem základ pro obě skupiny, je dobrá orientace v terénu.

Cesty jsou sice značené a sem tam najdete ukazatel směru, ale bez znalosti map a ovládání buzoly to nejde.

Cesty

Lze tu chodit jak po vyšlapaných cestách, tak i mimo ně. Mimo cesty to je fyzicky trošku náročnější a je potřeba se vyhýbat promočeným oblastem (zvláště když je vlhko), ale stojí to za to. Dostane te se tak mnohem hlouběji do hor a ty výhledy… 🙂

Cest se dělí na letní, zimní a dalo by se napsat „obojaké“. Těm zimním je dobré se v létě vyhnout. Můžete narazit na oblasti, které v nelze přejít (jezero, rozsáhlá promočená oblast, atd.) a musíte se tak vracet. 

V oblasti je i několik horských chat a tůra se dá naplánovat od jedné ke druhé a vyjde to na nějakých pět dní. Jen je dobré si to včas naplánovat. Chatky v době, kdy jsme tam byli už zavírali a pak je k dispozici pouze nouzový přístřešek.

Nezbytnosti jako…

Je dobré mít s sebou pár nezbytností – mapu a buzolu už na seznamu máte. Pak je dobré mít ještě nepromokové oblečení, návleky (protože i když zrovna neprší, často se chodí cestičkami, které lemují keříky borůvek a jiného podobného porostu – ochráníte si tak kalhoty před potrháním a vodou na keřících), něco teplejšího taky neuškodí (měli jsme teploty od 0 do 12 stupňů). Co naopak moc nevyužijete je filtr na vodu.

Veškerá tekoucí voda se dá pít přímo z potoku a tak stačí jen hrneček.

Tu stojací je pak dobré převařit. Vyzkoušeno, nejen na mé osobě, ale na mnoha dalších a nic nám nebylo!

Do oblasti Jämtland se jednou určitě vrátím. Možná i v zimě, abych viděla tu krásu pod sněhem. Právě v této oblasti jsme potkali soby, sbírali borůvky na svačinu a ochutnali moruše (zde si nejsem jistá správným překladem – v angličtině se tomu říká cloudberry). Zdejší krajina se mi vryla do paměti a ještě dlouho tam zůstane.

Na závěr – FIKA!

Fika je švédská sociální instituce: znamená to dát si přestávku, často kávu s kolegou, kamarádem nebo s někým z rodiny.

Slovo „fika“ může být sloveso i podstatné jméno. Švédi považují kávu za důležitou součást jejich kultury. Můžete mít fiku v práci tím, že si uděláte kávu a v klidu si ji vypijete (= nepracujete u toho), můžete mít fiku jako schůzku nebo si zkrátka dát (i doma) jen tak kávu nebo čaj.

Tolik k všeobecnému popisu fiky. Z mojí zkušenosti je potřeba to doplnit tím, že součást toho jsou i skořicové rolky nebo jiný kousek, často skladkého pečiva.

V Hillebergu, stejně jako v jiných firmách ve Švédsku, mají i speciální místo nazavané „fika room“. A na fiku nedají dopustit.

P. S.

90% obyvatel mluví anglicky, takže by běžný cestovatel neměl mít problém. Lidé jsou vstřícní, rádi pomohou…

Myslím, že alespoň tři základní slova by se mohla hodit:
Hej! [hej] znamená Ahoj! Lze to říct i 2x za sebou a často se to tak používá… Hej! Hej!
Hej då! [hej do] se používá při loučení, i v obchodech.
Tack! [tak] je prosté děkuji.

Není to nějaký extra výčet slovíček, ale vím, že když pozdravíte švédksy, tak to místním udělá radost.

 – za ty hezčí fotky a video děkuji chlapíkovi jménem Jon Dykes
– ty méně hezčí fotky jsou moje 🙂

– Jana