Dobrodružné plány

Když si parta českých dogtrekkařů chce udělat exotickou tečku za sezónou, je jasné, že to bude nevšední zážitek.

A protože jet takovou dálku až do Španělska, odzávodit a jet zase zpátky by bylo moc jednoduché, spřádaly se dlouho dopředu různé dobrodružné plány. Vzešly z toho dvě výpravy. Předsunutý oddíl “vlků” s krycím názvem Operace Šumava, který měl za úkol v co nejkratším čase dosáhnout parku Montnegre a následnou rekognoskaci terénu za pomoci psů a koloběžek. Každý den urazili okolo 40 kilometrů, prodřeli nejeden střevíc, tedy spíše psí botičku. Objevovali krásná zákoutí parku a po 100 kilometrech se vrátili zpátky do základního tábora.

Dobrodružné výhledy…

Je to sice dál, ale zato horší cesta…

Druhá kulturně a sportovně vzdělávací výprava to brala zkratkou. Je to sice delší, ale je tam horší cesta. Cílem bylo v každé navštívené zemi poznat nějaké zákoutí a podniknout malý trek. První zastávka u Rakouského jezera Ossiach měla být jen rozcvičkou, přesto když mraky na protějším břehu pomalu odkrývaly kousek po kousku majestátní masiv Gerlitzen, byl z malé procházky okolo jezera rovnou výstup na téměř dvoutisícovku. Moc času nám po snídani nezbývalo, proto se zvolil plán: kam dojdem, tam dojdem a začínáme v městečku Tschöran (544 m.n.m.).

Výhled na jezero Ossiach z vyhlídky na Gerlitzenu.

Nejvýš se dostal Lukáš s Coudym, kteří to pojali běžecky. Sněhu přibývá, pěšina je neprochozená a běh čím dál náročnější. Po 6 kilometrech a 1000 metrech stoupání jsme na sjezdovce, odkud je nádherný výhled, ale musíme to otočit ve výšce víc jak 1500 m.n.m., abych se stihl vrátit do odjezdu.

Benátky – město Gondol

Benátky, Venezia, město gondol, kdysi národní a obchodní velmoc, dnes obrovské historické i kulturní centrum, do něhož zasahuje i česká kultura. Patronem gondoliérů je svatý Jan Nepomucký, jehož socha stojí jako jediná na břehu Canalu Grande. 

Čas na lezení

Tímto byla kulturně vzdělávací část za námi a ke slovu se dostali horolezci.

Nabrali jsme směr na lezeckou oblast okolo Final Ligure.

K přenocování nám posloužil spot u vesničky Boragni, který je přímo obklopen vápencovými skalami, stezkami a XC-traily. Skály tu tedy vyzkoušeli i lezci z naší výpravy všech věkových kategorií. Ti, pro které je vrcholem lezení utřít prach na skříních nebo podat sklenici zavařenin z vrchní poličky špajzu, šli obhlídnout, kudy by se dalo se psy proběhnout.

Ovšem trasa po turistické značce vedla třeba skrz jeskyně a některé úseky byly provazové, někde jsme si museli psy podávat. Přesto se podařilo najít 5 kilometrů s 400m převýšením a nádhernou hřebenovkou. Lukáš tentokrát vzal dvojku Coudyho a Crashe a o to pekelnější byl start. Na kamenitých stezkách sotva stíhám zvedat nohy a skákat po kamenech. Díky tomu mám víc času na hřebeni. Někde v té rychlosti stihnu zabloudit a nezbývalo, než to vzít cestičkou nejspíš od zvěře téměř kolmo dolů. Sestup byl celkem náročný a místy velice pomalý, kluci sice čekají, než opatrně slezu, ale jakmile to jde, rozběhneme se. V tom “bum, prásk”, šlupka do hlavy a sedím na zemi tak rychle, že vlastně ani nevím jak. To mám za ten freerun kudy nemám, dobíhám s řádnou boulí na kebuli.

A čas na moře

Cestou z Itálie jsme se zastavili u moře, které jsme viděli už z hřebenů. A jako správní středozemci, jsme do něj nakráčeli s lehkostí sobě vlastní. Někteří z řad chlupáčů jej viděli poprvé. Pak teda převlíct a hurá na cestu do Francie.

Oblast Provence

Další nocoviště mělo být u moře v Saintes Maries de la Mer, ale od moře vál tak silný vítr, že bychom nezvládli stany ukotvit, proto jsme se stáhli víc zpátky do mokřadů parku Camarque v deltě ramen řeky Rhôny v oblasti Provence.

Je domovem až 400 druhů zvířat, ale hlavními lákadly jsou plameňáci a místní houževnaté plemeno koní camarqský kůň. Jsou jedním z nejstarších plemen, má typicky bílé zbarvení a menší vzrůst. Jejich kresby byly nalezeny v jeskyních Niaux a jsou přes 17000 let staré. Při průjezdu parkem jsme na tato krásná zvířata narazili mnohokrát, jak se polodivoce pasou ve zbytcích svého přirozeného prostředí.

Koně, kteří se pasou polodivoce ve svém přirozeném přostředí…

Na co se můžete těšit příště?

– stoupání do kopců Pyrenejí

– průběh závodu Montnegre Dogtrekking 2017

– Autor článku: NutsGo

Co si sbalit na závod?

Untitled-1

Hanibal Checklist App