Alešák… Usměvavej nazrzlej týpek posedlej pískama.. Mezi lidma co potkáš ve skalách vyniká helmou, prsákem, striktní etikou a lezeckým vkusem. Přitahují ho cesty, kterým se normální smrtelník spíš vyhýbá, takový ty co mají místo kruhů vykřičníky.. Natáčeli jsme v Sasku, kam se btw Alešák přestěhoval, přelez jedné z nejkrásnějších hran – jo, je to ta ze Sharp Endu: „Amící z toho udělali trochu drama.. Nejdřív to měl lízt Cedar Wright, to je ten s barevnýma ponožkama a strašně ošklivým psem, ale pod nástupem vyměknul, tak do toho poslali „okatýho“(Honolda), no a ten to vylezl. Cesta se dá místy dojistit smyčkama, je to ale trochu hledání a úplně tutový nejsou.. Je to skvost, umělecký dílo“. No a samozřejmě jsme se podívali i do Ádru, do Cikánovy vyhlášené spáry „Sen Čumilů“. Alešák vystudoval fyzioterapii a následně deset let pracoval jako letušák. Jednak se necítil na vstup do českého nemocničního prostředí, jednak potřeboval mít spoustu volna na lezení. Teď žije v Heidenau, pracuje jako trenér ve firmě nabízející systémy k jištění a zachraňování ve výškách a hloubkách, a když odbije půl čtvrtá, vyráží pravidelně lovit cesty s duší.

Nejtěžší přelezená cesta na písku, vápně?
„Nejsem sběratel nejdražších obrazů, nýbrž těch, které považuju za nejkrásnější.“

Nějakých deset přelezů, kterých si nejvíc vážíš?
„Vážím si cest, po kterých jsem nejakou dobu pokukoval a sbíral odvahu do nich nastoupit. Každý má ty svoje. Ale místo toho ti můžu napsat pár cest, které mají duši a jsou zajímavé. Takhle z hlavy mě napadnou třeba:

Sasko, Rauschenstein, Hexentanz RP Xb a Abschneider Xa
Sasko, Nonnengärtner, Kühler Kopf IXb (moralovy)
Příhrazy, Prašivec, Nebeská past IXa (od Špeka)
Adršpach, Zub, Hubařská stezka, Ixa
Adršpach, Přísaha, Postřižiny IXa s !
Adršpach, Cherubín, Sen čumilů IXa s !
Adršpach, Sup, Arnoldova IXb (moralovy)
Sasko, Dreifingerturm, Eiszeit RP Xb a No Limit RP Xa
Sasko, Eule, Dir. Südpfeiler RP Xa a Fata Morgana RP Xa
Sasko, Teufelsturm, Regulator IXb s ! a Warum nur schwarz und weiss? RP IXc
Sasko, Grosser Wehlturm, Direkte Superlative RP Xa a Da Capo RP Xa
Sasko, Brosinnadel, Westweg IXc s !
Sasko, Domkanzel, Dominante IXa
Sasko, Zwilinge, Ostpfeiler VIIIc (moralovy)
Sasko, Förster, NO-Wand VIIIb
Sasko, Südliche Pfaffenschluchtspitze, Der Ringlose VIIIc s !

Nejtěžší cestu na vápně mám 8a na onsight, ale to dnes leze kdekdo.“

Nejvýznamnější prváče?
„Raději ti vyjmenuju pár těch, které se mi hodně líbily.“

Adršpach, Martinský roh, Martini Baby VIIIa
Adršpach, Rudá kápě, Katův šleh IXa (nastřídačku s Oťákem)
Adršpach, Velký konšel, Těžká pohoda IXa
Adršpach, Kurýr, Líbesbríf IXa/b
Sasko, Rauschenstein, Dir. Ausstiegsvariante (k cestě Nordkante), IXb

Nejdelší pád
„Lepší delší tlama doměkka než krátká natvrdo. Kolem patnácti metrů jich už pár určitě bylo. Pokud máš dobrýho jističe a kam padat, tak o prolétnuté metry zas tak moc nejde.“

Nejdelší pád do smyčky
„Podobně dlouhý.“

Tvoje neoblíbenější věž
„Znám spoustu věží, na které je skoro každá cesta perlou. Ale jednu nejoblíbenější nemám. To je jako bys po mně chtěl, abych ti řekl, která žena je ze všech na světě ta nejhezčí.“

Když se řekne nejhezčí vzpomínka z lezení, co se ti vybaví jako první?
„Snad každý druhý víkend na písku. Ráno čerstvě umletý voňavý kafčo a koláč s mákem a pak celý den v přírodě. Lezem cesty, kterých jsme se nemohli dočkat, večer u píva banda kámošů a atmosféru čundráctví dokreslí útulný, listím vystlaný bivak. A druhý den nanovo.“

„Jestli chceš konkrétní den, tak se mi líbílo, když jsme s Ninou v Sasku (na Grosser Wehlturm) vylezli hned po sobě cesty Direkte Superlative a Da Capo. Na první jmenovanou cestu byla nálada už dříve, ale Nině jsem slíbil, že si ji vylezeme spolu. A pak, po druhém slanění, jsme si řekli, že dnes nebudeme chrtit až do tmy. Ve stánku dole v Rathenu jsme si koupili jedno studený pivo, sedli si na lavičku u Labe a pozorovali ten mumraj kolem.“