Bůh ví proč se začal táta Míry Dědka do knížek zapisovat jako Boys (z anglického „chlapci“), což se časem zkomolilo na Bojsa a tahle přezdívka se v rodině drží už druhou generaci. Bojsa (Míra) vyrostl v Turnově a trochu vzletně by se dalo říct, že tenkrát, když se Skalák formoval na mořském dně, s ním se už tehdy jako s jednou z místních usazenin počítalo…

„Nikdo už nevyhledává cesty, kde by ses mohl zabít, trend se posouvá, lezení je bezpečnější.“

„Já jsem ve Skaláku „hrál kuličky“ a tehdy dobrodružství k lezení neodmyslitelně patřilo. Hold trvalo dýl, než se člověk dostal k nějakejm číslům, začínalo se postupně, od jedniček, přes dvojky, komíny,“ říká Bojsa. „Naučil ses smyčkovat, zvykl si na lámavý materiál a pomalu se dostával k tomu, co je na Hrubici považovaný za těžký cesty. Kolikrát to jsou z dnešního pohledu blbý osmičky, ale jsou třeba bez kruhu, ve špatným materiálu, přitom lezecky velmi obtížný, s málo přelezy, někdy vůbec bez opakování.“

„Že si nacvičím a přelezu desítku, že podržím jednoprdu, na to zapomenu. Když příjmu takovouhle výzvu, jsou to zážitky, který mě posouvaj.“

Co se týče sportovek, raději leze pro radost cesty obtížnosti 7b/c, OS nebo bez velkého nacvičování. Žije v podzámčí s rodinou, živí se výškovkami.