Ján Čupa

Jánko nejprve pracoval na dráze, jako výhybkář. Po třicítce odešel od kolejí do dolů a v podzemí zůstal dalších 25 let, fáral jako horník a později důlní zámečník. Třetinu života strávil v nízkých temných chodbičkách, kde se musel plazit po kolenou, dýchat plyny, prach. „Mě ta práce vyhovovala, byla těžká, ale to mi nevadilo. Pod zemí mi bylo líp než nahoře. Tady jsem byl kolikrát nervozní, pod divným tlakem, ale jakmile jsem sjel dolů, cítil jsem se volný“.

Jako důchodce trávil většinu času před televizí. „Už jsem to ani nevnímal. Seděl jsem před tím, pivo na stole a do ledničky pro klobásku. Neměl jsem proč žít, byl jsem na dně, rodina se rozpadala. Jednoho dne mi manželka řekla, ať se jdu projít na Lysou, že to se mnou už není k vydržení. Tak jsem se oblékl a vyrazil, domů jsem se sotva vrátil. Ale od toho dne tam chodím každý den, pokud nejsem jinde na horách. Poprvé jsem šel v bundě a byl celý zpocený. Podruhé už jen v tričku, ale taky jsem ho mohl ždímat. Řekl jsem si: zkusím to bez trika“. A tak chodí bez trika.

„V horách se může počasí změnit během okamžiku, člověk na to musí být připravený. Dneska je -19°C, fouká silný vítr, pocitovka bude okolo -40°C. Ale to není nic proti Tatrám, tam když začne foukat! Kolikrát zavřou sjezdovky pro špatné počasí, tak si je jdu vyběhnout, je to takový adrenalin“. To „připravený na změnu počasí“ pro většinu lidí znamená – mít s sebou vhodné oblečení, péřovku, goráčovku… Jánko říká, je to všechno v hlavě.

Šedesátpět let je mu. Jeho chůze, to je rychlost tesně před běžením a neběží jenom proto, protože si už třikrát po uklouznutí zlomil nos. Ale dolů z Lysé běhá, bez hůlek, po paměti kličkuje mezi zledovatělými místy. Na Lysou chodí denně krom něj i spousta dalších lidí, o víkendech zástupy, přičemž většina z nich na Jána hledí s absolutním respektem, s úsměvem ho zdraví a fotí se s ním. „Mám teď díky horám nejlepší léta svého života. Tatry, to je moje velká láska, Lysá, to je moje milenka, překrásná, každý den ustrojená jinak. Mám štěstí, že na ně žena nežárlí, i když my dva jsme se po všech těch letech manželství stali také spíš milenci. Je to všechno super. Základ je chodit po horách“.