Peetův rok 2013 a přechod do 2014

vol. 3 – podzim

Začátkem září jsme vztyčili palec směr Itálie. Pořádal se tu highline meeting na Monte Pianě kousek od Misuriny. Z předchozího roku bylo nádherný video, který neskutečně lákalo pochodit krásný exponovaný hajlajny v Dolomitech. Stop se nám zadařil parádně, za asi 10 hodin jsme byli o 680 km jižněji a nastoupali jsme nějaký ty vejškový metry z údolí na náhorní plošinu ve 2300m.n.m., kde se meeting konal. Jde o nádhernou krajinu v Dolomitech, kde nejde vyfotit špatnou fotku a člověk se tedy neustále kochá a spokojeně usmívá. Spí se přímo na Monte Pianě, kde se odehrávala bitva mezi Rakouskem a Itálií v 1. světové válce. Kopečky jsou tedy protkány různými tunely, chodbami, zákopy a opevněními. Po příjezdu jsme měli počasí opalovacího typu, chodili jsme bez trika a v kraťasech, užívali si horského sluníčka. Během několika dnů jsme přešli do mikin a bund kvůli chladu, dešti a také nám napadlo asi 10cm sněhu, prošli jsme si tedy všechna roční období. Sníh postupně odtával, slunce začínalo zase příjemně hřát a my jsme si užívali neskutečné hajlajnové směry. Šlo o lajny od 6m do 71m s úžasným rozhledem a často i parádní expozicí a výškou. Tahle akce pro mě rozhodně byla TOP v roce 2013. Místo jak vystřižený z katalogu, bomba lajny, opět multikulturní složení účastníků a další zkušenost s hajlajnama vyššího položení. Za 8 dní, které jsme tam strávili jsme toho stihli fakt dost. Z české grupy tam byl Voříšek, Žebírko, Píďalka a já, potkali jsme tam skupinku Slováčků, které jsme doposud neviděli na žádné akci. Prolezli jsme tunely různých délek, šířek a dostupností, pochodili jsme velké množství highline a zároveň první naši spaceline, podařilo se nám vyhrát Slack trail závod, který spočíval ve štafetě tří členů – běh+highline, běh+lezení, highline+běh. Každé ráno se člověk probudil, rozepnul stan a ještě se chvíli kochal z tepla spacáku okolními panorámaty. Tahle akce mě přesvědčila, že jsme tam nebyli naposled…letos tam bez váhání valím znovu, protože místo má neuvěřitelnej náboj a člověk se vrací s hlavou v oblacích.

foto Monte Pianafoto Monte Piana 2

Zářijový měsíc již potřetí ukončil highline meeting na hradě Kost, který pořádáme s Kolouchem a Anče. Kostička nás tedy vidí nejen na vystoupeních, ale i na víkendu plném delších highline, hudebních a ohňových radovánek ve spojení s místním kosteckým Hltem(rozuměj desítka). Pro mě je to akce, která mi dělá hroznou radost, protože letos se sjelo přes 130 lidí ze všech koutů Evropy. Je to tedy trochu fuška všechny lajny připravit a natáhnout, postarat se o klidný běh a pohodovou atmosféru bez problémů, ale výsledek opravdu stojí za to. Lajner si zde může pochodit i jako začátečník na midlajně nebo profík na Kundypánovi, který má 103 metránků. Nevýhodou je omezený počet highline a délek, ale ne vždy je všechno prostě ideál. Lajny vedou mimo hrad, z hradních místností – kuchyně, palác, věž a na hradní části – přístupový most nad Plakánkem. Během celého víkendu děláme i vystoupení na trikovce, která je již tradičně kotvena za Bobíka a trámem v průchodu na nádvoří, chodíme i okomentované highline vystoupení v historických kostýmech. Turisti se baví, lajneři se baví a když do toho vyjde počasí…neskutečná pohoda. Pokud si ráno nepřivstanete, na lajnu si chvíli počkáte, ale zrovna na Kosti není kam spěchat a když má člověk chuť pochodit i normální lowlajny, začátek údolí Plakánku je pro pohodový zevling na něčem nižším jak stvořený. Večerní párty u ohně, respektive kdekoli, kde se sejde víc lidí na jednom místě jsou také legendární. Buď jsou typu žíznivého, klábosícího, tančícího, hudebního nebo se začnou vymýšlet aktivity, které by normálního člověka povětšinou nenapadly, ale to je v lezecké komunitě stejné – jak oboulderovat stůl, zvedat člověka stojícího na lavičce nad hlavu, aby mohl serfovat na vlnách apod…rozhodně zde není prostor pro nudu. Azylovým místem se stane galerie, na kterou se vecpe neskutečné množství punkáčů ve spacácích vedle sebe. Pro brzo spící osoby zde nastává kolize s pařícími, kteří bujaře hulákají přímo na galerii, protože se zrovna sešli v dobrém počtu na jam bušení do čehokoli. Na Kosti toho povětšinou nestihnu moc pochodit, protože člověk běhá sem a tam, řeší pásky na ruku, setupy highline, docházející toaleťák, plné koše, exhibice, ale na chození už moc času a hlavně energie nezbývá. Kundypán tedy stále odolává, přešel jsem alespoň AF s jedním čapnutím a hranice kila zdá se býti nedosažitelná, ale nebude tomu tak nadlouho, i kdyby to nemělo být na Kosti. Motivace je stále, lajna nikam neuteče, čas je relativní.

Kost nádvoří
Kost nádvoří
Kost, Kundypán 103m/30m
Kost, Kundypán 103m/30m

V poměrně hnusném říjnovém víkendu byl Prague autumn slack meeting. Páteční a sobotní kekel nás s Píďalkou od lajn v parku dosti odradil. Na neděli to podle předpovědi vypadalo líp a ráno tomu i nasvědčovalo. Domluvili jsme se tedy s Jiříkem, že nás nabere v Praze a pojedeme se mrknout alespoň na hajlajnové Srbsko. Počasí tedy opravdu o 180° obrat. Lidí bylo celkem dost, ale i tak zbyl nějaký ten čas na lajny. Dal jsem si tak dva pokusy na Časoprostoru – 108m nataženém na Zionu. Setup i napětí bylo fajne, ale rozpoložení toho, že bylo všechno dost narychlo a bylo víc zájemců na pokusy, zase nasvědčovalo neúspěšnému pokusu…párkrát jsem to polapil, chodilo se mi celkem dobře, ale čas nás tlačil, protože jsme zase potřebovali valit zpět. Pochodil jsem si rozklepaně i Hitparádu, takže bylo evidentní, že nebude úplně den D. Pobalit rozloučit a tradá zpět. Kilo zase jindy.

Srbsko, Časoprostor 108m/40m
Srbsko, Časoprostor 108m/40m

 Teplý a relativně hezký říjnový víkend nám dopadl přesně na poslední ostrovský mecheche, který mělo být v menším počtu a nakonec se úplně neplánovaně sešlo asi 40 lidí z více zemí. Byly hezký dny i trochu hnus, ale třeba neděle skoro na opalovačku. Po delší době jsme napli Koláčovej graf – lajna kotvená za megasilnej stromeček průměru tak 15cm, ale suprově pojištěnej statikama za blok opodál. Někdo nevěřil, že je to reálný kotvení, ale českej punk, kterej je mimochodem krásně bezpečnej má prostě svoji tradici i s postupem času. Napnuly se tři směry na menší věžičku, která vypadá trochu na spadnutí, ale spodek má stabilní, to jen vrchní položenej blok, na který se ani neleze, je trochu nedůvěryhodného charakteru. Lajny příjemné délky i pro začátečníky, dobré místo na vršcích na posezení a pokoukání, takový pohodový hajlajnový odpočinek od dennodenních starostí a stresů. Podzimní Ostrov je krásně barevný, naznačuje, že se blíží zima a že lezecká i hajlajnová sezóna tady prostě na chvíli skončí, aby mohla navázat další a skály si mezitím trochu odpočinou od lidí. Víkend nám nadělil radost a dovolil nám se v klidu a s úsměvem rozloučit s Ostrovem na zimní pauzu. Však my se zase s prvním teplem vrátíme, neboj!!

Ostrov na podzim
Ostrov na podzim

 V domnění, že už se do Ostrova už nevrátíme v roce 2013 jsme naposled odjížděli, ale počasí nás přesvědčilo v ještě jeden víkend…prostě ta zima nikde a sluníčko chtělo dokazovat svoji sílu. Dostopoval jsem tedy v pátek do Tisé. Všední dny nás krásně naladily, ale závěr týdne a víkend se to zase otočilo. Vždycky je to jak naschvál, když člověk v týdnu kouká z okna na sluníčko a zpívající ptáky, potom zkontroluje předpověď na víkend a tam už vidí mráčky a srážky. V pátek v Tisotce žádná velká sláva, tak jsem počkal na Musada, který jel z Prahy a zajeli jsme k němu na chatu čekat na podmínku. Protáhli jsme mezitím duťák, aby měl po čem chodit na hajlajnách. Trochu se to vylepšilo, ale na naplánovanou Dogu to nebylo úplně ono. Zavítali jsme tedy do velkých Tiských stěn a natáhli na okraji Otvírání studánek. Je tam dobrý přístup bez lezení, takže jsme lehce vlhkou skálu nemuseli řešit. Směr je to parádní a člověk si to s rozhledem na horizont opravdu užije. Pochodili jsme s Musadem za horších světelných podmínek, ale z tréninkového hlediska jedině dobře. Druhý den jsme se vrátili pochodit ve větším počtu příjezduvších lajnerů, následně jsme sbalili a zamířili na Dogu. Počasí se vylepšilo, vítr skály vyfoukal, takže jsme napli všechny tři směry. Co se napínacího času týče, byla to teda komedie a trochu prcání, ale nakonec se to povedlo i přes jiný pohled na rychlou přípravu. Víc mě to štvalo z toho důvodu, že v neděli mělo být výrazně hůř a mohli jsme tedy víc pochodit v sobotu. Nedělní ráno jsme započali ještě jednou hajlajnou v údolíčku u Slackturnu. Luky si chtěl natáhnout trikovací na Slackpru, tak jsme si to nejdřív pochodili před napnutím. Oddělili jsme se od skokanů a vyrazili na Dogu. Naznačovalo to příchod deště, ale drželo se to v rámci možností dokud jsme pěkně nepochodili. Než však kluci dorazili za náma, spustil se déšť a všechno nasáklo. Samozřejmě to chtěli ještě pochodit, takže jsme čekali v mlze a dešti před sbalením. Všechno brutálně nacucaný jsme naházeli do báglů a odvezli k Pínovi. Tam proběhlo třídění, pivinda, dlabanec a zase, ale nyní už opravdu, rozloučení s dokonanou i dokonalou sezónou v tomhle krásnym koutě světa, škoda že mokrý jak slepice.

Doga
Doga

 Listopad už není úplně na skály, když občas sprchne a nemá to jak vyschnout, tak jsme naplánovali výjezd do sídlišť. Ne tak obydlených, spíš naopak. Maty s Adamem obhlídli opuštěné sídliště u Mimoně a prohlásili ho za hajlajnové, takže šlo o to, vyzkoušet to v praxi. Nejdřív říkali, že na lajnu bude potřeba dost spansetů, protože se bude obhazovat celá příčka – cca 15m, ale našli jsme úspornější řešení. Občas stačilo ukopnout zásuvku, vyšťouchnout kabely a díky kulatinkám z větví udělat wood hex na druhé straně stěny. Panel byl povětšinou solidní, takže nebyl důvod kotvení nevěřit. Občas se našla díra i u podlahy. Byl to celkem dobrý výjezd, napli jsme 5 hajlajn a každá na jiném setupu. Použili jsme Dragona, duťák, Aero, Bohouše…jednoduše různorodý výběr. Nejzajímavější byly rozhodně večerní debaty na různá témata, díky kterým vznikly i některé názvy highline. Zajímavé je, že hodně témat končí debatou o hovně. Místní směry mají podobný fíling, šlo tedy především o napnelismus, váhu a délku. Někdo pochodil i večer za svitu svíček a čelovek. Prochodili jsme více baráků, někde jsme našli použití novin místo tapet, byly tady ještě zbytky zařízení bytů jako poličky a dveře, jinde byly byty úplně holé a byly rozkopané i podlahy od magnetů, kteří brali každý kus kabelu. Zajímavé bylo propojení sklepů celého dlouhého bloku a písečný podklad. Sídliště je celkem odstrčené, takže až na pár procházejících pejskařů se tam nikdo neobjevil a hlavně s námi nikdo neměl problémy. Zaujalo nás, že chvíli před námi tam někdo naložil a odvezl celou panelovou cestu a řešilo se to někde na internetech, naštěstí s náma žádné potíže nejsou. V klidu jsme tam pochodili, přespali, nic nezbořili a po zabalení zase potichoučku odjeli.

Swami v Mimoňi
Swami v Mimoňi

 

Photos by: Kateřina Svatoňová, Kletter Kiddies, Petalula, Justa, Žebírko, Píďa, Kuba Doubrava, Želva, EQB, Martinka, Roman, Píďalka, Honza Jarý, Mára Smolka, Shrek