Návštěva horského městečka Kazbegi nedaleko rusko-gruzínských hranic je jedním z nejsnazších způsobů, jak poznat Velký Kavkaz. Severní část tohoto pohoří patří Rusku, kde leží Elbrus (5642 m n. m.), který je nejen nejvyšší horou Velkého Kavkazu, nýbrž i nejvyšší horou celého Ruska. Jižní svahy Velkého Kavkazu pak spadají do Ázerbájdžánu, Gruzie a dvou separatistických republik, které se v nedávné době od Gruzie odtrhly, Abcházie a Jižní Osetie. 

Pověst o Prométheovi

A právě nad Kazbegi se tyčí jedna z nejvyšších hor Gruzie, Kazbek (5033 m n. m.). Tato hora je známa mimo jiné i ze starých řeckých bájí. Neboť právě Kazbek je onou „skálou“, na kterou nechal Zeus přikovat Prométhea, který měl tu drzost přinést lidem oheň. Za trest měl být navěky připoután ke skále a každou noc přilétal obrovský orel, který kloval Prométheova játra. Játra přes noc Prométheovi opět zázračně dorostla a orel mohl opět přiletět dalšího dne, aby pokračoval ve své nekonečné hostině.

Kazbegi

Leckteré oblasti gruzínského Kavkazu jsou i dnes, na začátku 21. století, dosti odlehlé a cesta do nich zabere mnoho hodin času, pokud se do nich tedy vůbec dá dostat místní dopravou. To se ale netýká Kazbegi. Vede sem na gruzínské poměry velmi kvalitní silnice, postavená ještě za sovětských časů. A jelikož ji tehdy stavěli vojáci, drží silnice dodnes. Oblast je tedy i častým cílem poznávacích zájezdů do Gruzie. Cesta maršrutkou z Tbilisi do Kazbegi trvá asi tři hodiny, během nichž ujedete 150 kilometrů a překonáte horské sedlo v nadmořské výšce 2379 m n. m., abyste poté lehce klesli. Kazbegi leží v nadmořské výšce 1700 m n. m. Kdybyste jeli po silnici dál, dojeli byste až do Vladikavkazu, hlavního města Severní Osetie, což už je ovšem autonomní republika Ruské federace. Vzhledem k nepřátelským vztahům Gruzie a Ruska je však hraniční přechod uzavřen.

Když je krásné počasí, můžete se z Kazbegi kochat neuvěřitelně nádherným pohledem na horu Kazbek, tyčící se nad městečkem. Jeho vrcholek je pokryt slušivou ledovcovou čepicí. Již beztak dokonalou scenérii lidé ještě vylepšili, když ve 14. století postavili kostelík Cminda Sameba ve výšce 2170 m n. m. Pohled na tento kostelík s majestátním Kazbekem v pozadí je vskutku impozantní a nechybí v žádném turistickém průvodci.

Hory v okolí

Hory v okolí Kazbegi jsou opravdu kouzelné. Kdysi mi nějaký horolezec říkal, že Kavkaz je mnohem hezčí než Alpy. Tehdy jsem nad tímto tvrzením trochu ohrnoval nos (bylo to za minulého režimu, kdy bylo snazší se dostat na Kavkaz než do Alp), ale zpětně mu musím dát za pravdu. Mám Alpy rád, ale jsou už na můj vkus moc civilizované. Všude dálnice a silnice a tunely a hotely a spousty turistů. Ne tak na Kavkaze! Pokud vyrazíte do hor, často nepotkáte celý den člověka, nepočítám-li sem tam nějakého toho pastevce. Všude nádherná a téměř dokonale osamělá velehorská krajina. 

Má to ovšem i svoje nevýhody. Tak například zapomeňte na nějaké turistické značení, na to se tu nehraje. V době mého pobytu tu nebyly k dostání ani turistické mapy této oblasti, a to je Kazbegi jedním z nejturističtějších míst v celé Gruzii. Pravda, měl jsem s sebou starou sovětskou vojenskou mapu, která byla na svoji dobu dokonalá (jako ostatně skoro všechno, co dělali v bývalém SSSR vojáci – viz ta silnice). Jenže mapa byla z roku 1987 a od té doby se mnohé změnilo. Ledovce od té doby ustoupily o několik kilometrů (ať mi nikdo netvrdí, že se neotepluje), zato je tu spousty nových potoků. Po cestě jsem se tedy celkem bez problémů dostal ke kostelíku Cminda Sameba, ale směrem dál mi dělala orientace problémy. 

Rady na závěr

Až budete okolo kostelíka na Kazbek vyrážet, jděte brzy ráno. Po poledni je totiž v potocích, tekoucích přímo z ledovce, nejvíc vody a některé horské bystřiny jsou tou dobou nepřekročitelné. Využít služeb nějakého místního průvodce mi přijde jako docela dobrý nápad. A nejen k výstupu na Kazbek (nebo alespoň pod Kazbek – nahoru totiž potřebujete vybavení na ledovec). Rovněž v širším okolí Kazbeku se dá udělat spousty krásných túr. Sám jsem absolvoval dvoudenní trek přes jeden průsmyk, ležící v nadmořské výšce přes 3000 metrů. Cestou jsem nepotkal ani jednoho turistu a nakonec jsem se v pořádku dostal na druhou stranu do údolí, ale řeknu vám, orientovat se v krajině bez značených cest není úplně snadné, zvláště když nepotkáte nikoho, kdo by vám poradil. Pokud ale překonáte tyto obtíže, budete bohatě odměněni. Zdejší hory, toť krása nesmírná!

Autor: Petr Daubner, spolupracovník CK Mundo