Expedice Mongolsko

Zvoní ti telefon. Volá Martin. Říká, že Expedition Club konečně vypsal tu expedici.
Máš prý jet do Mongolska. Vylézt na nejvyšší vrchol pohoří Sajany 3491 m n.m., a pak
přejít jezero Khovsgol. Nějakých 150 km. Prý budem druhý na světě. V zimě.
Moc o tom nepřemýšlíš, protože stejně víš, že pojedeš. Ne proto, že by tě to nějak
extra rajcovalo. Ale protože máš prostě pocit, že když to tady je, tak by se to mělo
udělat. Takže se přihlásíš. Je srpen. Za půl roku odlítáme.


Cítíš, jak se ti startuje mozek. Pomalu, poslepu saháš do spacákové kapsy pro telefon.
Chystáš se ho nahodit a doufáš, že ještě není ráno. Pak si ale uvědomíš, že je to vlastně
jedno. Je ti totiž zima. Je šero. Ve spacáku koukáš na displej a je 7:25. Máš teda přesně
dvě minuty do budíčku. Zalezeš hlouběji do spacáku a koukáš nahoru. Kouří se ti fest od
pusy a pozoruješ, jak je stan zevnitř namrzlý sněhem, z toho co jsme nadýchali. Všude je
ticho, ale tušíš, že vzhůru jsou už všichni čtyři další magoři, kteří tráví dovolenou na
zamrzlém jezeře na severu Mongolska.

Rekreace v jezerní kotlině, Expedice Mongolsko

7:27

Už volají odvedle ze stanu. Lidi se začínaj hýbat. Takže začíná padat sníh ze stropu. Na
obličej. Do spacáku. Snažíš se minimalizovat pohyby. Máš nachystanej ešus s müsli a vodu v termosce. Zalíváš. Blbý, voda vystydla. Ale studený müsli taky müsli. Už nikdy
nechci jíst müsli. Dneska naposled. Jakmile zhltneš poslední kus, začne tě tlačit břicho.
Látková výměna se dala do pohybu. Achjo.
Musíš ven. Sundáváš péřový botičky, snažíš se neshodit moc námrazy na dva kolegy
vedle. Natahuješ si na smradlavý hadry další smradlavý hadry. Čepice. Péřovka. Miluješ
svoji péřovku. Víš, že bez ní bys to nedal. Lezeš ven. Rovnáš se. Je tu zima, slunce
vyleze tak za 20 minut. Papír! Kde je jenom papír! Najdeš ho v batohu, co strávil noc vedle
stanu. Trochu si povzdechneš a jdeš na to. Šup 15 metrů od stanu a největší rychlovka.
Nálada se rapidně zlepší. Teploměr hlásí jenom minus 18. To jde! Hlášíš to ostatním a začíná být sranda. Sranda musí být. Budeš teď totiž téměř bez pohybu dvě hodiny
rozpouštět led, plnit termosky a balit.

Ranní nepořádek ve stanu, Mongolsko

9:35

Když něco končí, něco jiného začíná. A právě teď začíná ta nejlepší část. Pochod.
Karabinama zacvakáváš expediční boby k sedáku, naposled kontroluješ jejich stabilitu a vyrážíš. Každý sám za sebe. Po ránu se stejně s nikým nebavíš. Většina má kuklu a žije si
svůj vlastní discopříběh. Cesta je pestrá. Můžeš koukat pod nohy nebo před sebe. Anebo
dovnitř do hlavy. To je tvoje oblíbená varianta. Jsou tam děsivý věci. Vybíráš nejlepší
cestu, seš rád, že dnes nefouká a nesmeky ti z boty spadly jen dvakrát. Po hodině se
zhorší led. Ale je to v pohodě. Vidíš, že kolegům se občas převrhnou sáně. Tobě ne. Máš v tom jasno. Jsi vyvolený a už nikdy se ti nepřevrhnou. Za chvíli zastavuješ a spravuješ
převrhnutý saně. Hlavně nic neztratit a nevracet se jako včera pro vypadnutý stan.

Cesta dovnitř, do hlavy, samota… Mongolsko

11:45

Někdo v čele zavelel pauzu. Přicházíš k ostatním. Okamžitě nasazuješ péřovku. Vytahuješ
špek. Suchary. Čokoládu. Čaj. Sušený maso. Bavíš se s ostatníma jak to jde. Sranda.
Ochutnáváš jídlo ostatních, posíláš dál svoje. Půlhodinka se blíží ke konci. Ještě trochu
čaje. Karabiny cvaknou a vyrážíš.

Někdo vpředu zavelel pauzu, Mongolsko

12:20

Začíná odpolední směna. Otepluje se. Kukla je dole, jdeš zvesela. Pozoruješ krásný led a praskliny v něm až do metrové hloubky. Ryba furt nikde. A to pozoruješ tak důkladně.
Dneska slunce fakt krásně hřeje. Hlavně, že nefouká! Občas se k někomu přidáš a prohodíš pár slov.

Pozoruješ krásný led a praskliny v něm až do metrové hloubky, Mongolsko

15:00

Seš první a říkáš si, že už by to šlo. Zastavuješ a velíš pauzičku. Pomalu přichází ostatní.
Pokecáš, je sranda. Výměna jídla a čajů je už klasika. Pomalu se rychtuješ na cestu. Ještě
jeden čaj. Pomalu se vydáváš na poslední úsek.

Cesta zamrzlým jezerem Khovsgol, Mongolsko

15:45

Zase šlapeš. Zvesela. Dneska dokonce sundáváš rukavice a čepici. Na chvíli. Na slunci je
jen pár stupňů pod nulou. Sleduješ slunce. Pomalu klesá. Máš toho dost a dnešní
odpoledne se trochu protahuje. Začíná se ochlazovat. Máš toho dost. „Héééj! Už můžete
zastavit! Ještě před tím ledovým polem!” Ne, kluci jdou dál. To ledový pole ale musíme
přejít, než najdem flek na stan. Už máš fakt dost. Ale hele! Ta tečka vpředu se už nehýbe!
Dojdeš ostatní a parkuješ boby.

Parkujeme. Zamrzlé jezero Khovsgol, Mongolsko

18:30

Máme nocležiště! Zasněžený kousek ledu. Slunce před chvílí zalezlo. Teď už jenom
postavit stany, přivrtat šrouby, nafouknout karimatky, vybalit bágly, spacáky, milion dalších
věcí. A… a proměnit led na vodu. Spoustu ledu. Spodní smradlavá vrstva se mění na
pyžamko. Zalez do spacáku a zalej si večeři! Krásný to okamžik! Ve spacáku si sníš to
nejlepší za dnešek a pomalu se chystáš ke spánku.

Před spánkem, Mongolsko

20:30

Touhle dobou už jede dělostřelba na plný koule. Vlivem rychlého poklesu teploty praská
led. Praská hodně. Rány se rozléhají po celém jezeře a odrážejí se od hor. Je to fakt jak
kanonáda. Ani vteřina přestávky. Přemýšlíš jak to provedeš, až se propadne stan. Nejseš
Rambo a víš, že bys nestihl nic. Pořád dokola si opakuješ, že je led metr tlustý. Jak tomu
uvěříš, projede prasknutí přímo pod stanem. A jedeš nanovo. Nakonec ale usneš.
Noc je celkem dobrá. Párkrát se otáčíš. Dneska je to dobré. Nefouká.
Spíš.
Cítíš, jak se ti startuje mozek. Je šero. Ve spacáku koukáš na displej telefonu a je 7:25.
Máš teda přesně dvě minuty do budíčku…

Expedice Mongolsko a přechod zamrzlého jezera Khovsgol

– Filip