Tatranský ski-alpinistický přechod NEW AGE

Přemýšleli jste někdy nad slovem skialpinismus?
Že se jedná o složeninu slov ski a alpinismus?

Fakt tak zřetelný, že se na něj bohužel občas trochu zapomíná. Prostě buď se jde lézt, nebo se jde na skialpy. Ale my si řekli NE! A protože v letošním roce se různé varianty tatranských skialp přechodů dostaly do módy, rozhodli jsme se i my přispět svou troškou do mlýna a vytvořit něco nového. Těžký přechod, kde půjde jak o ski, tak o alpinismus.

Nečekejte od tohoto článku vyprávění o tom, jestli nám chutnala snídaně nebo ne, jestli svítilo slunko nebo že jsme při sjezdu dělali vždy jeden oblouček doleva a druhý doprava 🙂

Jde nám spíš o to, podělit se s ostatními potenciálními uchazeči o tento přechod a inspirovat je k podobné akci. Ukázalo se totiž, že i kousek za humny se dá prožít drsný podnik a dobrodružství, náročnější než vylézt a slyžovat kdejakou šestitisícovku (celé jsme to udělali v rámci naší přípravy na expedici do Bolívie). Co je na této akci krásné, je především fakt, že na celé trase uplatníte veškeré svoje horolezecké zkušenosti, schopnosti a dovednosti, které jste dlouhé roky získávali, a to v jednom komplexním mixu.

Myšlenka

Přechod Tater od východu na západ, z Brnčálky na Kriváň, přes vrcholy, protože základem horolezectví obecně jsou přece vrcholy, a ne sedla. Šli jsme přes jižní doliny a z jedné do druhé jsme se dostávali vždy přes nejvyšší možný bod mezi nimi. Záměrně jsme se nedotýkali hlavního hřebene, protože ten vyžaduje přeskakování ze strany na stranu. Raději jsme chtěli přecházet jednu horu za druhou stylem dolina – vrchol – dolina. Vylezli jsme tak během tří dní na všechny zásadní nejvyšší vrcholy jednotlivých jižních rozsoch: Lomničák, Stredohrot, Bradavica, Gerlach, Končistá, Satan, Hrubý vrch, Kriváň. Z nejvyšších možných míst jsme potom dolů lyžovali. Lyže tak zásadně urychlily postup, nebyly ale jediným naším ,,výrobním“ prostředkem.

Technické údaje: 7020 m+ za tři dny, 27.-29.3. 2017 (1. den: 2850 m+, 13h; 2. den 1830 m+, 10h; 3. den 2340 m+, 12h). Údaje jsou odečteny z mapy, chytré hodinky jsme neměli. V časech jsou započítány i pauzy, kdy bylo třeba čekat někde na odměk. Jsou velmi orientační, extrémně to závisí na podmínkách.

Poznámka: Nejsme žádní závodníci a taky jsme dost fotili. Jde o přechod náročný jak fyzicky, tak technicky, i když drtivou většinu pasáží není potřeba jistit. Obtížnost dosahuje na III UIAA, WI 2, 55°, ve sjezdu 45°. Ale pozor, lezení zdržuje 😉

Stručný popis trasy:

1. den: Z chaty pri Zelenom plese do Medené kotliny a nahoru do Poslednej štrbiny, odtud Jordánkou na vrchol Lomničáku. Sjezd do Lomnického sedla a Filmárskym žlabem dolů do Malej Studenej doliny. Odtud velkým východním žlabem do Sedla pred Prostredným a dále jižními svahy na vrchol Stredohrotu. Odtud slézáním na mačkách jižní stranou do žlabu mezi Malým a Prostredným hrotem, žlábkem zpět nahoru do štrbiny a severní stranou slézáním na Dubkeho lávku. Tou do Sedla za Prostredným a sjezd obřím jižním žlabem do Velkej Studenej. Okolo Zbojničky na pásech a dále na mačkách do Sedla pod Kupolou a hřebenem lehkým lezením přes Westerov štít do Zvodnej lávky. Krátkým traverzem (20m) v severní stěně Z vrcholu Bradavice k borháku. Z něj slaňák do žlabu mezi SV a Z vrcholem Bradavice a jím do štěrbiny a na vrchol Bradavice. Sestup na mačkách pod Kvetnicové sedlo a odtud sjezd Kvetnicovým žlabem a dále na Sliezsky dom.

2. den: Velickou dolinou nahoru a přes Krčmárov žlab pod vrchol Kotlového štítu. Přes Štrbinu pod Kotlovým krátkým sestupem a traverzem do horní části Batizovské próby a tou na vrchol Gerlachu. Sjezd Batizovskou próbou po kramle a těmi sestup do Batizovské doliny. Sjezd k Batizovskému plesu a jižním hřebenem na vrchol Končisté (východní stěna už byla bohužel příliš rozměklá – dřív tam být ale nemůžete, protože čekáte na odměk Próby na sjezd). Z Končisté sjezd západním žlabem do Lučného sedla, z něj do Zlomísk a na Popradské pleso.

3. den: Mengusovskou dolinou pod Červený žlab a tím nahoru. Dále po hřebeni na vrchol Satana. Sestup na mačkách zpět nad Červený žlab a západním žlabem do Mlynické doliny (je třeba počkat na odměk, ale zas ne dlouho, protože vás čeká ještě kus cesty). Mlynickou dolinou do Bystrého sedla a lehkým lezením po hřebeni přes Furkotský štít na Hrubý vrch. Krátký sestup na mačkách do západního žlabu, který spadá do Nefcerky a tím sjezd k Vyšnému Terianskemu plesu. Odtud výšlap do Nefcerského sedla a sjezd Dolinou Suchej vody. Pak už jen výšlap na Kriváň turistickou cestou (opět, východní žlaby do Daxnerova sedla v pokročilém odpoledni už příliš měkké). Sjezd Turistickým žlabem a sestup na Tri Studničky.

Vhodné podmínky a počasí

Vhodná doba na pokus je přibližně druhá polovina března, u lepší zimy to může být i začátek dubna. Je potřeba opravdu nízká lavinovka, jednička, nebo 1, odpoledne 2, protože je třeba si uvědomit, že se pohybujete v terénu od rána až úplně do večera, a navíc úplně ve všech expozicích a v ohromné ploše. Vhodné počasí je alchymie: první den je velmi důležité, aby bylo mírné, pohodové počasí, ale zároveň oblačno až zataženo. Čeká vás totiž extrémně dlouhá etapa a pouze mraky zpomalí odměk a umožní vám průchod.

Výhoda je, že Lomničák lyžujete na JV, Stredohrot na J a Bradavicu na Z, takže jste-li dostatečně rychlí, odměk postupuje s vámi. Další dny už vám stačí, když vydrží pěkné, jarní počasí, které umožní každodenní pravidelný odměk ve žlabech.

Potřebné dovednosti

Fyzická odolnost (zhubli jsme každý 4 kg), psychická odolnost, schopnost lyžovat relativně strmé sjezdy (cca do 45°) na unavených nohou, lézt rychle a jistě dlouhé lezecké úseky I-II UIAA s lyžemi na zádech a bez jištění, dobrá znalost Tater i jednotlivých vrcholů, správné načasování jednotlivých etap.

Nezbytný materiál:

Poznámka: my měli materiálu v reálu trochu víc (např. 2x60m lano), ale to co tu zmiňuji by mělo nakonec stačit.

Naše doporučení:
Jde o přechod. Nesnažte se tedy lyžovat všechny vrcholy za každou cenu až z vrcholu. Uvědomte si, že etapy jsou dlouhé a tak zdaleka ne vždy budete ve správnou dobu na správném místě, tak jak by to u strmých sjezdů mělo být. Ani nohy nebudete mít většinou příliš čerstvé… Cílem je přechod, ne kontinuální sjezdy.

Poznámka: Náš přechod by určitě šel ještě vylepšit co se týká stylu. Podmínky nám například nedovolily lyžovat vždy až z vrcholu. Nebo ze Satana by bylo rozhodně stylovější lyžovat variantou L1 či L2 (viz miropeto.sk), ale tyto sjezdy už byly bohužel slabě vysněžené a neprůjezdné. Jestli se někdy vrátí dobré zimy, určitě se najde konstelace, kdy bude v severech tvrdo, bude velmi stabilní lavinová situace a přitom budou sjezdy vysněžené a možné až ze samotných vrcholů.

Ale to už necháme na někoho jiného. Základní záměr přejít přes vrcholy se zadařil…

Děkujeme za podporu! =)

-Kejda Ski Team – Ondra a Jirka Švihálkovi