Dobře, slibujeme, že už s těma Tatrama dáme konečně pokoj. Ale o tomhle rychlém výpadu bychom ještě pohovořili, protože komu vyjdou podmínky, může se parádně horsky zničit jako my a ještě mu to může vyjít. Nám totiž pokus o Tatranský Tripple tak trochu nevyšel.

Myšlenka je jednoduchá. Ve třech dnech vylézt tři nejvyšší taranské kopce cestami jinými, než jsou normálky. Jít pouze po svých, spát na chatách. Jak to v našem podání vypadalo?

Den první – Lomnický štít (2 634 m) (+2000 m / – 1000 m / 13 hodin)

Start po šesté na Bílé vodě (přísahám že naposledy!) a pěšky chvátáme na Chatu pri Zelenom plese. Tam jsme asi za 2 hodiny. Dáváme čaj, oblékáme sedáky a už stoupáme pod Meděné lávky, klasiku, která vedE na Lomnický štít ze severu. Maximální obtíže jsou do III. stupně UIAA.

Předpověď počasí zase trochu nevychází. Místo nosné krusty je všude krusta nenosná a spousta hranatozrnitého sněhu, který nechce moc držet. K tomu sněží, je mlha a docela teplo. Máme stoprocentní jistotu, že rukavice budou durch dřív, než bys řekl „goretexovámembrána.“

Kromě dvou délek lezeme sólo. Být lepší sníh, tak skoro běžíme, bohužel to tak ale není. Na vrcholku jsme (po boji) o půl čtvrté, v nohách máme nastoupáno 1700 výškových metrů. Po krátké debatě vybíráme pro sestup Filmárský žlab, v aktuálních podmínkách bude bezpečnější, než Téryho kuloár. Takže krásně klesáme kilometr dolů a pak opět šlapeme ponahoru na Téryho chatu. Tam přicházíme s čelovkami, docela zničení, kolem sedmé.


Co jsme měli s sebou?

bunda High Point Master Jacket zateplovačka Direct Alpine Alpha Jacket 2.0 lano Beal Gully 7,3 Golden Dry kalhoty Direct Alpine Cascade Plus boty Asolo Eiger GV cepíny Singing Rock Bandit mačky Singing Rock Lucifer smyčky Singing Rock Bungee přilba Black Diamond Vapor rukavice Mountain Equipment Colouir Glove úvazek Singing Rock Flake batoh Osprey Mutant tyčinky Hanibar Raw a Hanibal Maso


Den druhý – Ľadový štít (2 627 m) (+800 m / – 900 m / 9 hodin)

Ráno nespěcháme. Po snídani (a po troše přemlouvání sebe sama) stoupáme pod Ľadový štít, třetí nejvyšší všek Tater. Míříme na Starou cestu (II – III). Víme, jak špatné sněhové podmínky jsou, ale držící krusta na nástupu nám dává určitou naději.

Začínáme ostřejším firnonovo-ledovým úsekem se sklonem cca 70 stupňů. Pak stoupáme po hodně prudké rampě a s občasným bořením to jde velmi dobře. Bohužel jen do chvíle, kdy se rampa zlomí a je potřeba po ní mírně sestoupit. V tomhle místě narážíme na extrémně nestabilní sníh, pod ním je jen holá skála a pod naším holým zadkem jen volná hlubina. Není kde a jak zajistit, tak volíme alternativní směr ku hřebeni.

Rozhodnutí je to dobré, ale provedení pokulhává. Jde to opravdu těžce a jen úzký pás držícího sněhu nám dovolí dostat se až na hřeben, vlevo od hlavního vrcholu. Na něm jsme logicky později, než jsme chtěli být, i tak zkoušíme po hřebeni dolézt na hlavní vrchol. Asi padesát metrů vrcholem se otáčíme, navátý nestabilní sníh je i tady a nestojí nám za to riskovat.

Jedno slanění z hřebena na druhou stranu a alespoň vystupujeme na Malý Ladový štít (2 611 m). Z něj sestup hřebínkem do Sedielka a z něj traverz (už zase…) na Priečne sedlo. Unavení se pak snažíme co nejrychleji dojít na Zbojničku. Stíháme to akorát na večeři.

Den třetí – jenom Kupola (2 414 m) (+500 m / – 1500 m / 6 hodin)

Ráno nám další oteplení jasně najevo, že pokoušet se o původní plán, tedy Krčmarův žlab na Gerlach, by nemuselo být úplně bezpečné. Obvzlášť sestup Batizovskou próbou v odpoledních hodinách by se mohl rovnat riziku, které nejsme ochotní podstoupit.

I tak se ale chceme přehoupnout přes hřeben do Velické doliny a proto lezeme do sedla pod Kupolou (II UIAA) a dobýváme alespoň Kupolu (2 414 m). Z ní pozorujeme pár skialpinistů, jak stoupají Krčmarovým žlabem. Při našem sestupu jim ještě gratulujeme ke krásnému skoku ze skalního prahu a ověřujeme si, že sníh je na lyžování fajn, ale na lezení na prd. Scházíme tedy k Horskému hotelu Sliezský dom a pak už dolů, do údolí, a vlakem do Prahy, do Podolí …. dál to znáte.

 

I když to nevyšlo podle plánu, můžeme zkusit něco podobného třeba v létě 🙂 S obtížnějšími a zajímavějšími cestami!

– autor: Ondra

– fotografie: PioletProduction.com