Trailová Závist 2018 | Běh přes tři údolí

Po posledním závodu jsem si chtěla zaběhnout něco kratšího. Volba padla na závod Trailová Závist. Měří necelých 17 km a převýšení trasy je přes 700 m. Podle ohlasů moc pěkný závod. Běží se nedaleko Prahy a vybíhá se na Závist. Kam taky jinam! Jestli jste tam ještě nebyli, vřele doporučuji. Je to vlastně bývalé Keltské oppidum, schválně, jestli ho najdete. S registrací se ale nesmí otálet, protože kapacita závodu je jen 250 závodníku a místa jsou rozebraná hned po spuštění registrace.

Hanibal Team na Závisti

Z Hanibalu jsme Závist běželi nakonec tři. Odvážili se vyběhnout ještě Zuzka s Tomem. Den před závodem jsme si se Zuzkou trošku stěžovaly, že se nám do závodění vlastně moc nechce. Byly jsme dost unavené a třetí adventní neděle se určitě dá strávit klidněji než závodem. Navíc se citelně ochladilo, a dokonce napadl i poprašek sněhu. Ale přece se nenecháme zastrašit počasím! Večer jsem se ještě učila trasu. Sice je závod uváděn jako běh přes tři údolí, ale výběhů do kopce je tam všeho všudy pět. Dala jsem si cíl. Čas, za který to chci uběhnout a byla jsem na sebe hodně zvědavá.

Jede se na start!

V neděli už v půl deváté sedíme v autobusu a míříme směrem ke Zvoli. Na místo startu dorážíme s hodinovým předstihem, což je tak akorát na vyzvednutí startovního čísla a pořádné rozehřátí. Rozcvičujeme se v péřovkách a já se vůbec netěším, že si ji budu muset sundat. Zato jiní borci kolem nás běhají v kraťasech! Zuzka na mě prokecla za jaký čas mám v plánu běžet a Tom se mnou chce držet tempo. Raději ho varuju, že tak rychlá asi nebudu. Po odložení všech nezávodních svršků nakonec i já zjišťuji, že to s tou zimou nebude tak zlé. Těsně před startem je ještě malá rozprava, ale opravdu jen krátká, abychom nepromrzli.

První kilometry závodu

Závod odstartován výstřelem z pistole. Všichni se dávají do pohybu a já si hlídám Toma. Běžíme spolu přibližně kilometr, ale v prvním kopci mu už nestačím a ztrácíme se. Ani se nedivím. Vybírám si proto další parťačku, se kterou se snažím držet tempo. Ta je na mě zase moc pomalá a po chvíli ji nechávám za sebou. Nemám sice žádného tahouna, ale naštěstí je kolem mě spousta jiných běžců a sama neběžím. Trasa je hodně různorodá, střídá se zpevněná cesta s lesem (víc se běží prostě lesem). Taky je to jak na houpačce: nahoru, dolů, a zas nahoru, dolů. Hned v prvním údolí si říkám, jestli jsem to trochu nepřepískla! Těžknou mi nohy a vůbec se mi neběží dobře. Podle času to odhaduju na pátý nebo šestý kilometr, což není úplně povzbudivé, když mi jich schází ještě jedenáct. Asi jsem opravdu zpomalila, protože jeden závodník mě dokonce i povzbuzuje ve výběhu do kopce. Kopec končí krásnou vyhlídkou. Nádech, výdech.

Naštěstí trasa pokračuje z kopce. Seběhy jsou moje silná stránka, a tak se to snažím využít na maximum. Uvolním ztuhlé nohy a pár lidí i předběhnu. Seběh je vcelku dlouhý, následuje krátká rovinka a na úpatí dalšího kopce už čeká občerstvovačka. Při doběhu na ni se akorát míjíme s Tomem. Občerstvovačka byla z mého pohledu nejslabším místem celého závodu. Zdržela jsem se tam více, než bych chtěla. Ale zase je fakt, že jsem dostala teplou vodu a to bylo v mrazu moc příjemné. K dispozici byla i čokoláda a ovoce.

Výběh na samotnou Závist

Občerstvovačka byla skoro v polovině závodu. Zkontrolovala jsem si proto čas a ten byl naprosto skvělý! To jen znamená, že bude hůř. Následuje ten největší výběh na samotnou Závist. Celý kopec jdu pěšky a jen pod vrcholem trošku popoběhnu, ale hned to zase vzdávám. Hodně lidí mě tak předbíhá a já se jen těším, až se zase poběží dolů. Při sbíhání si uvědomuju, že závod pro mě takticky končí špatně – tedy do kopce. Takže si snažím ještě užít poslední seběhy a běžím, jak nejrychleji to jde. Bohužel do kopce už nemám vůbec žádné síly a běh se pro mě stává opravdu náročným. Poslední technicky náročný seběh letím jako šíp, přeskočím koleje a cesta začíná zase stoupat a ze mě se stává šnek. Plazím se do kopce a lidi mě zase předbíhají, ale už s tím nejde nic moc dělat. Jakmile se cesta aspoň trošku narovná, snažím se zrychlit. Poslední rovinka opravdu bolí, a ještě navíc foukne vítr.

Ale nevzdávám se a do cíle dobíhám sice vysílená, ale šťastná! Vytyčený cíl byl splněn! S časem se vlezu ještě do první desítky v mojí kategorii a do druhé ze všech žen.

Tom už je dávno v cíli a Zuzka dobíhá chvilku po mně. Všichni jsme spokojení. V cíli si dáváme malé občerstvení, doplňujeme cukry čokoládou a sůl zas dobrým vývarem. Vše je v rámci startovného. Pak už jen čekáme na autobus a těšíme se, jak zbytek neděle strávíme v posteli.

Trailová Závist je takový parádní rodinný závod s atmosférou…

Má moc pěknou trasu, která se snaží vyhýbat asfaltu a je skoro celá v lese, vede přes pěkné vyhlídky, takže i během závodu se můžete kochat krajinou. Organizace byla skvělá, pokud pominu tu jednu pomalejší občerstvovačku. Ale v cíli bylo všechno dobře přichystáno. Všichni závodníci běželi fair play, žádné tlačenice na startu nebo podlé ústrky na úzkých cestách. Za mě vřele doporučuju! Jen musím do příště trošku potrénovat kopce….

Všichni jsou na stejné vlně – prostě si závod užít!

– Katka