Na začátku června jsme se se Zuzkou a s Hanibalí podporou vypravili na ostrov Madeira. Pořádali tu druhý díl seriálu světového poháru a my se rozhodli vyzkoušet naší formu. Jak jsme dopadli jste již možná četli zde nebo zde. Po týdnu se nám pocity rozležely, Zuzčiny nohy přestaly bolet, má závodní duše plakat. Nechceme recyklovat, co si můžete přečíst u nás na blozích a tak bychom rádi přinesli nějaké informace navíc a to třeba formou rozhovoru.

Jenda: Zuzko, prozraď, co se Ti na výletě na Madeiru nejvíce líbilo. Všiml jsem si, že jsi byla unešená z přírody a dechberoucích výhledů, den před závodem jsi běhala po hřebeni jako malý kamzík, nešetříce žádné síly na závod. Stejně tak, že kdyby se dalo, že bys za den vypila aspoň 20 bica (malé silné preso).

Zuzka: Já jsem si zase všimla, že unešená jsem nebyla sama, proč jinak bys první den tak horečně všechno fotil? Máš pravdu, ostrov mě překvapil, nevycházela jsem z úžasu. Očekávání jsem měla velké, fotky jsou jedna věc, ale realita je předčila. A na závodě se mi dost líbilo, že jsem nevlála a snažila se opravdu závodit, to byl dobrý pocit. A co ty Jeníku, považuješ za highlight výletu a líbil se Ti vůbec, když odhlédneš od svého “mizerného” výkonu?

Jenda: Madeira mě dostala, je to podle mě ideální ostrov pro aktivní dovolenou. Všude hodně vody, což se na trek hodí. Stejně jako hustá síť stezek v horách i levád, pokud vás nebaví hodit do kopce. Není tam moc pláží, takže ani moc turistů. Nejvíc se mi líbila ta příroda a to množství různobarevných kytiček.

Zuzka: Nebyl to Tvůj první zahraniční závod v horách. Co myslíš, že je na USM (Ultra Skymarathon Madeira) těžší a co lehčí než na takovém Ještěd Skyrace?

Jenda: Nevím v ČR o žádném seběhu, kde bys z 1860m seběhl až do nuly. Po schodech. To prostě nenajdeš na Ještedu, v Beskydech, bohužel nikde. O prudkých stoupáních a prodíráním se džunglí ani nemluvím. To bylo docela těžké. Polehčující okolností jsou pak výhledy na moře, běh nad mraky, kolem oceálnu a jasně, dělají tam bicu. Kupodivu mě nohy bolely víc po Ještědu než po USM.


Zuzka běhá s vybavením:

Boty Inov8 Race Ultra 270 Oblečení Kari Traa Buff Hanibal Mountains


Zuzka: Mě by zajímalo, jak bys ohodnotil USM na Bartasově stupnici obtížnosti?

Jenda: Trať má asi všechny druhy terénu, od baheního klouzání vzhůru nad mraky, po běh horskou pěšinou, skákání po skalách, prodírání se suchou džunglí, mokrou džunglí. Na druhou stranu hodně pohodlný a dlouhý seběh a druhá část až na kousek v korytu potoka je hodně běžecká. Já bych tomu dal tak průměrnou známku obtížnosti. Musíme ale vzít v úvahu, že jsme měli krásné počasí – ani vedro ani déšť, který je v tuto roční dobu na Madeiře normálním počasím, takže Madeira byla milosrdná. Komu bys tedy USM doporučila? Neno jinak, co by měl mít běžec za sebou, pokud by si chtěl vykoušet takový závod.

Zuzka: Na USM je limit pro dokončení 15hodin a to je celkem benevolentní. Podle mě jej zdatnější turista, který je zvyklý pohybovat se v techničtějším terénu a semtam popoběhnout, v pohodě zvládne. Pokud byste se tedy rozhodli strávit dovolenou na tomhle ostrově opravdu aktivně, podívat se na najvyšší vrchol, zažít svítání, proběhnout se přes běžně nepřístupné části, seběhnout k moři a přes levády si doběhnout pro finišerskou bundičku do Santany, to vše se zajištěným občerstvením a dohledem zdravotníků, tak neváhejte.

Jenda: Bylo na USM něco úplně jinak, než jsi doposud zažila?

Zuzka: Bohužel, ani tentokrát se mi nepodařilo nic nezapomenout – čelovka (součást povinné výbavy) zůstala v autě na letišti v Mnichově. A to pozitivnější překvapení je spousta fotek, které mám ze závodu, asi proto, že jsem se snad poprvé pohybovala relativně vepředu a fotografové ještě nebyli unaveni a cvakali, když jsem se pohybovala kolem. Taky mě mile překvapilo, jak skvěle byl závod a zajištěn, na trase člověk skoro zakopával o dobrovolníky a rangers (záchranáře, co vypadali jako vojáci) a značení bylo 100% blbuvzdorné, prostě jsem neměla šanci se ztratit.

Ty jsi velezkušený a za poslední 3 roky jsi objel snad všechny závody v Evropě, přesto, překvapilo Tebe něco?

Jenda: Jak jsem napsal na blogu, nemile mě překvapila technická porada před závodem pouze pro pár vyvolených. Myslím, že věci, za které může být závodník diskvalifikovaný, nejsou detaily a že by to měli znát všichni. Taky mě překvapilo, když mě nechtěli pustit s ionťákem v lahvi z občerstvení. Musel jsem lahev vylít a nalít si vodu. Ale třeba překvapením na trati byli velmi vážně se tvářící záchranáři ve slavnostních uniformách na všech technických úsecích. Pobavilo mě, jak jste s Ankou po závodě s překvapením zjistily, k čemu byly na trati s velkým písmenem (pozn. Jsou tam pro běžce, aby až si zlomí nohu mohli do telefonu říci, v jakém sektoru leží.)

Prozraď nám, byla jsi před závodem nervozní?

Zuzka: Stupeň předstartovní nervozity bych ohodnotila na průměrný, nebo spíš podprůměrný. Úspěšně jsem se přepla do flegmaticky užívacího módu, před startem jsem se hezky najedla, vyspala, jo to mi jde.

Čtenáři Tvého blogu vědí, že nejsi zrovna psychicky nejodolnější jedinec, já ovšem vím, že s tím směle bojuješ, prozradíš nějaké své předzávodní rituály a tipy pro podobně postižené?

Jenda: Já se nejradši přejím a pak trpím výčitkami, že jsem to zase pokazil. Jak jsem přežraný tak velmi rychle usnu. Loni jsem si ještě mohl večer před závodem dovolit žlutý balíček M&M’s, ale to pro letošek padá. Madeira je ostrov a tak tam baští hodně ryb. Stejně tak ale i hodně sladkého. Co tě oslovilo nejvíce?

Zuzka: Na Madeiře se daří cukrové třtině a místní specialitou jsou medové sušenky a dort (Bolo de mel). Ty mi chutnaly moc, jeden dárkový sáček padnul za vlast už na ostrově, po závodě byl prostě hlad.. Nejvíc jsme se ale těšila a pochutnala na portugalských koláčcích Pastel de nata, nejlepší jsou čerstvé, ještě teplé z trouby. Není to zrovna ideální na redukční dietu.

Co ty, jak ses popasoval s váhou po příjezdu?

Jenda: Jsou věci, o kterých se nežertuje.