Aneb růžová armáda se nikdy nevzdává!

Konec září, počasí přituhuje, konečně přichází Winter Carrots sezona! Proč ale nevyužít poslední hezký víkend na lezení někde ve výškách? Padají návrhy typu klasik v Chamonix, ale to bychom to nebyly my, abychom nevymyslely něco originálnějšího. Vyrážíme v čistě holčičím uskupení – Helča a Klárka. Jedna z nás jede z Zurichu a druhá ze Sionu, tudíž jasná volba padá na Furkapass, který se nachází na půl cesty. Plán je smělý – volíme kopec Galenstock (3586 m.n.m.) – normálkou to však nebude. Helča jakožto lezecky zdatnější vybírá dvě varianty – Lunar impuls za 6b+, 10 délek nebo Galengrat Verschneidung 6a, 10 délek. Rozhodovat budeme podle toho, jak se bude stěna tvářit.

Jde se na to!

Furkapass je ideálním startovním místem pro vysoko-horské lezení, autem se dostanete až do 2400 m.n.m., odtud pak zbývá zhruba 3 hodinový nástup pod stěnu Galenstocku. My volíme variantu přespání ve stanu poblíž Sidelen Hutte zhruba v půlce nástupu. Vstáváme ve 4:30 a je nám jasné, že to bude dlouhý den a taky docela punk. Kromě přípravy nám totiž nezbyl čas ani na shánění výbavy, takže si dáme lezení se dvěma jednoduchými lany, i když trojitě certifikovanými. Metodicky ne zcela správně, ale padat nehodláme.

Vyrážíme za tmy a v suťovisku se špatně orientujeme. Díky bohu za mobil s GPS a Swisstopo offline aplikací. Začíná svítat, po pár set metrech na ledu u první trhliny nasazujeme mačky a navazujeme se. Led zlověstně křupe. Překračujeme trhliny a po krátkém strmém úseku jsme u odtrhu na začátku cest. Z fotek nástupy vždycky vypadají jinak. Rozhodujeme se pro vynýtovanou linku, která nejvíce připomíná lehčí variantu Galengrat Verschneidung… ale lehce rozhodně nevypadá. Mačky dolů, pohory dolů. Zjišťujeme, že i v horách je někdy lepší být něžné pohlaví, pětky pohory se do batohu pěkně vejdou.

Tak trochu na punkáče…

Lézt začínáme v 8.00, stěna je jižní, ale sluneční paprsky jsou zatím schované za hřebenem a do stěny se opřou až kolem jedenácté. Co si budeme povídat, ve 3000 m.n.m. je na konci září pekelná kosa. Promrzlé prsty chytají první malé ostré lišty a ostatní lego strukturu, již od samotného začátku podobnou právě onomu populárnímu žulovému lezení v Chamonix. Ne nadarmo se jedna ze sousedních cest vedoucích na stejný kopec jmenuje Little Chamonix. Následuje pár kroků za vyndavací spoďáky a s mokrýma lezečkama na tření Helča cvaká první nýt, první délka za 6a. Jedná se o nový nástup cesty, která byla původně psaná za
5c – zpětně se shodujeme na tom, že nejtěžší z celé cesty bylo do ní vůbec nastoupit. Spodní část je skoro přejištěná, a proto nás překvapuje odlez v následujícím traverzu, ale Helča, trénovaná z Ádru, s přehledem dolézá k prvnímu štandu. Hurá!

Další délky jsou jednodušší, ale jištění ubývá, v odlezech zakládáme friendy a vklíněnce. Po pár délkách navíc začínáme cítit tíhu batohu a dvou těžkých lan – opravdu je to punk. Pohorky, mačky, cepín a dva litry vody prostě váží víc než větrovka a kus čokolády. V pondělí objednáváme dvojčata!

Helča tahá většinu délek, Klárka jen tu nejlehčí. Nejlehčí délky zaručují absenci nýtů a tak obhazujeme smyčky, kde se dá. Ve stěně jsme již několik hodin a máme pocit, že jsme v širokém okolí úplně samy. Na polici, kde štandujeme, si Klárka odskočí – to už máme o výhodách něžného pohlaví pochybnosti. Překvapení přijde, když ke štandu ve stejnou chvíli doleze guide, který vede nahoru svého klienta. Vtipná situace, všichni se zasmějeme. Pobavíme se i podruhé, když Klárce v nepozornosti asi metr nad policí ujíždí noha a padá guidovi přímo do náručí. 60 kilo doplněných o těžký batoh ho evidentně překvapí, Klárka se červená a dává druhý úspěšnější pokus.


Výbava na Furkapassu

Mačky Grivel Přilba Petzl Elia Přilba Petzl Meteor Batoh Black Diamond Speed Zip


Blížíme se ke konci

Čeká nás sedmá délka, z celé cesty nejlehčí, za 4c. Ale zdání klame. Lezení za 7 s batohem si v tomhle stylu moc neumíme představit. Začínáme být obě hodně unavené. Zbývají ještě poslední 3 délky, avšak z celé cesty ty nejhezčí, nádherná soustava spár v koutě za 5a, libujeme si, ale lana neuvěřitelně táhnou. Kout jde krásně odšlapat a ruce si odpočinou, úžasná expozice a krásné lezení vysoko nad ledovcem. Jsme nahoře, Klárce se povede vylít veškerou vodu, co máme, a tak svačíme sníh.

K vrcholu nám zbývá hodina a půl po sněhu. Měníme role, Klárka bere lana na batoh a ujímá se vedoucí pozice. Helča je právem unavená, neboť přetahování šedesátimetrové tlusté Berty a osumdesátimetrového Mástra je opravdu punk. Helča tahá Klárku při lezení a Klárka má naběháno, a tak tahá Helču v choďácích.

Na vrcholu

Nasazujeme mačky, bereme cepín a dobýváme vrchol. Úchvatné výhledy nám vlévají do žil novou energii, svačina, fotky, trochu jógy a valíme dolů. Slunce se mezitím schovává za roh a ruce mrznou. Při slanění mrzneme stejně jako ráno v prvních délkách. Žádný pořádný výlet se neobejde beze ztrát a nahoře nad slaněním zůstává jeden cepín – je jasné že tam nahoru už se vracet nebudeme. Ten zážitek za to stál!

Bylo to hezký, růžová armáda se nikdy nevzdává!

S jídlem roste chuť a na další dobrodružství se radši pořádně připravíme.

Na Furkapassu už jsme byli: podívejte se na video o zlezení věže Hanibalturm cestou Dobytí Ráje (6a+).

Co si sbalit na vysoko-horské lezení?

Untitled-1

Hanibal Checklist App