Wadi Rum | Lezení na planetě Mars.

V Jordánsku.

České léto spěje ke svému konci a za chvíli se odklidí, aby se zrodil podzim. A jak každý ví, tohle se děje proto, aby se naplno využila pískovcová sezóna. Ta ale může s prvním pořádným deštěm skončit. A co pak? Řešením může být Wadi Rum v Jordánsku…

Červený písek. Žluté hebké písečné duny. Několika set metrové stěny. Kaňony, kde jako malý skautík běhal bájný Indiana Jones. Náhorní plošiny stolových hor. Poušť. Miliardy hvězd. Vůně placek ohřívaných na ohníčku (to si ale ten ohníček nejdříve musíte nasbírat – v poušti najdete zbytky křoví, jehož kořen se vyhrabe z písku, nebo chodíte a sbíráte každou milimetrovou větvičku). Každý lezec si zde může najít to své. Těžké cesty. Lehké cesty. Prváče. Scrambling. Potulky v poušti. Ztrácení se v kaňonech. A – specifickou kulturu místního života.

Jak se do Wadi Rumu dostat?

Pěkně přímo z Prahy na izraelské letiště Eilat, či do jordánského Ammánu. V Izraeli je nutné: předem zarezervovat shuttle bus z letiště, který jezdí jak do města, tak i na izraelsko-jordánské hranice (při pozdním příletu není zaručeno, že na letišti bude taxík). Vstup do Izraele je bezvízový, zato za výstup z něj zaplatíte 100 šekelů. Pro vstup do Jordánska se vyplatí zařídit online víza, tzv. Jordanpass. S jeho základní verzí máte i jeden vstup do legendární Petry. Skutečně oficiálně pro vstup do Wadi Rumu nepotřebujete žádného guida. Všichni vám ale budou tvrdit, že to nutnost je. Proto je lepší už na hranicích tvrdit, že máte domluveného guida v poušti. Můžete si ho však domluvit i doopravdy – mnozí guidi mají kontakt na internetu. Na hranicích čeká flotila taxíků a cenu příliš neusmlouváte. Můžete se svézt přímo do pouště (pak je dobré výslovně domluvit cestu až do vesnice, nikoliv jen na hranice „parku“). Můžete se však prvně kouknout do Aqaby a potom pokračovat dál.

Wadi Rum (Jordánsko)

A jak to tady chodí?

Z Ammánu jezdí linkový autobus, který vás vysadí na křižovatce, odkud vede cesta do pouště. Zde seženete taxík, nebo stopnete (zřejmě za peníze) někoho do vesnice.
Již na hranicích do parku se vás bude snažit „ulovit“ některý z místních beduínů, nabídnout vám ubytování i různý stupeň svých průvodcovských služeb. Toto ale bez problému domluvíte i ve vesnici. Co už ale nedomluvíte, je spaní v kempu – ten byl zrušen. Silně doporučujeme nekývnout na první nabídku a klidně odpálkovat první tři „guidy“, kteří vás osloví. Místní beduíni jsou totiž schopni nastřelit cenu podobně výhodně, jako leckterý pražský taxikář.
Pro Wadi Rum existuje průvodce Treks and Climbs in Wadi Rum od Tonyho Howarda, kterého je určitě dobré koupit. Na síti pak lze najít mnoho nových cest. Ty by měly být zakresleny i ve dvou složkách ve vesnici, ale kvalita není bůhví jaká.

A už k tomu nejdůležitějšímu!

Tak to by byly základní informace. Nutné zlo, které však může ušetřit spoustu sil. A teď už k tomu nejdůležitějšímu – k jídlu! Teda vlastně, k lezeckému pouštnímu životu (ke kterému zajímavé jídlo neoddělitelně patří).

Lze zůstat ve vesnici a pěšky vyrážet k hlavní (východní) stěně Jebel Rumu. Za jeden den se rozpinkáte třeba v klasikách Flight of Fancy (6b, 4p), Inferno (6b, 4p) nebo Troubadour (6a+, 3p). Je zde parádně tvrdý písek, do kterého střílíte jednoho frienda za druhým. Můžete taky trochu přitvrdit a jít Raid Mit de Camel (7a, 13p). Zde přituhuje jak v obtížnosti, tak v délce (plus po třetím velbloudím zastavení to pěkně zalechtá v žaludku). V pravé části hlavní stěny Jebel Rumu také vzniklo několik nových cest jako Mano Negra (7a+, 4p), které jsou částečně vynýtovány a mají okolo čtyř délek.

Další možnosti

Pro návštěvu jiných sektorů je pak už nutné pěkně mrskat nožkama nebo si zajistit odvoz jednou ze starých vytřískaných Toyot Hilux. Pak se nabízí třeba vyhlášená poctivá spárovka Lionheart (6b, 8p). Nebo parádní koutový sokolík The Beauty (6a, 6p). Dobrodružné duše ocení hlavně přístup k této krásce, který vede přenádherným kaňonem. Jako poslední cestu v ranku „pro lidi“ uvedeme ještš legendární chytovatou spáru Merlin’s Wand (6a+, 5p).

Písek všude!

Po takovémto rozehřátí je záhodno posedět pár hodin v jediné místní „kavárně“, kde vám starší vousatý a milý pán uvaří ilegálně silnou kardamonovou kávu. Hladové žaludky vám pak naplní váš hostitel úžasnou rýží s kuřetem, nebo můžete skočit na falafel do podniku „V Kleci“. Na poušti se jinak výborně táboří, protože si můžete lehnout v podstatě kdekoliv. Zem je stále stejně tvrdá a čistá a vy se ráno klidně probudíte několik metrů vedle karimatky.

Písek všude ve spodkách a vlasech vás už vůbec nevyvádí z míry? Zvykli jste si taky, že lezení je občas totální pyrotechnika – stojíte uprostřed vertikálního brambořiště, precizně přehmatáváte z jednoho dunícího lopuchu na druhý a jenom čekáte, jestli vám to celé nebouchne pod rukama? A stejně nemáte dost?

To pak musíte zvýšit kvalt a zařadit tyhle věci…

La Guerre Sainte (Al Jihad) (7b+, 12p). Kdybychom měli vylézt jednu jedinou cestu ve Wadi Rumu, byla by to tahle. A klidně vícekrát. 420 metrový skvost od Arnauda Petita končí velkolepým grande finale v headwallových délkách za 7a+, 7b a 7a+. K nim se ale musíte nejdřív dopracovat…

…ne nadarmo je uprostřed cesty napsáno „Start climb or go home!“

Zážitek z lezení je naprosto umocněn odlehlostí této cesty a výhledy do prázdné marťanské krajiny. Hned vedle se pak nachází třeba Sandy Silence (7c, 9p) a Dar al Salam (8a, 8p), které jsme však nelezli. Vypadaly však velmi chutně (a výživně). 55 Steps to Hell (7b, 9p). Tuhle linku navrtaly legendární frézy Kurt Albert a Bernd Arnold. A to asi mluví za vše. Full rack s sebou!

Rock Empire (8a, 8p + dolez Raid Mit de Camel). Povinně musíme uvést také jeden kousek z české dílny, který zde vyvedli tehdejší DŽC. Příjemným faktem na této cestě je, že k ní pohodlně dojdete z vesnice. Což je zároveň škoda, protože civilizaci budete mít stále na očích i v uších během lezení. Prvních délek se nemusíte tolik bát, ve skutečnosti jsou spíše za 6b a 7a. Nad některými nýty však buďte opatrní, protože jsou umístěny v dunících blocích.

A co dál?

Pokud vám ani toto nebude stačit, není pro vás záchrany. Sbalte kovárnu, dalekohled, přibalte více dolarů na jeep a vyražte hledat nové linky. My jsme navrtali několik délek, ale častokrát to byl horor kvůli špatné kvalitě skály. Kromě křupajícího pískoviště druholezec potkal také houpající se nýt s expreskou na laně. Vezměte si tedy vrtáky s různými průměry a zkuste, co drží nejlépe.

Co je fajn mít s sebou…

Pokud vás toto namlsalo, neváhejte sbalit svůj rack a vyražte do pouště. Dovolíme si doporučit hlavně legendární friendy C4 a X4 Black Diamond. Cenově přijatelnější variantou k nim mohou být friendy Flex od Kouby. Offsety zde nejsou tolik potřeba. Určitě nezapomeňte také vklíněnce. Dobré vlastnosti ocelového lanka a hlavně vychytané asymetrické zkosení hlavy poskytují vklíněnce Vector, také od české společnosti Kouba. Příjemná je také jejich cena. Jelikož však přece jenom polezete na písku, který někdy může připomínat vertikální brambořiště, sbalte si také dostatek 60cm a 120cm plošáren na obhozy. Nezapomeňte také pár tenkých lanovic na provlékání hodin. To, že se velmi hodí alpské expresky, snad připomínat nemusíme. Nejlepší poměr nízké váhy a dostatečné velikosti karabin poskytuje Fly-Weight od Climbing Technology. Lana můžete vzít poloviční, nebo také lézt jenom na jednom singlu. Musíte ale popřemýšlet nad slaňováním.

Ať už ve velké smečce či sami ve dvou, s friendy či uzlíky, na spáry či stěnovky, hlavně vyražte. Poušť vás omámí.

Na pouštním dobrodružství se podílel cestovatelský spolek Expedition Club a ostravská boulderovka Družba.

– Jan Polášek