Holý vrch

Co je skála zač?

Tyto skalky se nachází na severozápadním okraji Prahy, mezi Suchdolem a Úněticemi. Jsou tvořeny buližníkem, což je druh usazené křemité horniny pocházející ze starohor. Pro zvídavé se na stránkách horosvazu můžete dočíst ještě upřesnění: „Buližníkový pruh Kozích hřbetů se táhne v délce asi 800 m od silnice ze Suchdola na Černý vůl severovýchodním směrem k Tichému údolí. Zde jsou skály porušeny příčnou dislokací a vytvářejí na protilehlé straně údolí výšinu Holého vrchu.“

Je dobré ještě vědět, že skály zde schnou pomalu. A také to, že se jedná o přírodní památku a přístup k horním partiím skal na Holém vrchu je z údolí povolen pouze zleva po značené cestě a podle SZ stěny Strážce.

Doprava / Dostupnost

Autem se sem můžete dopravit ze Suchdola po silnici na Černý Vůl a zahnout doprava do Únětic. Dále pak kolem rybníka až k jeho hrázi, kde je parkoviště. Autobusem MHD č.107 nebo č.147 z metra Dejvická na konečnou (zastávka Výhledy) a potom cca 10-15 minut pěšky, po žluté značce kolem kostelíka k rybníku.

Lezení

Tato oblast skal je vhodná pro nácvik vlastního jištění a nácvik jištění ve vícedélkách. U oblasti skály Strážce, která je rozdělena na dva výšvihy, můžete u první části krásně natrénovat i přípravu štandu. Oblasti lezení jsou  tedy dvě: Alšova vyhlídka, vysoká 18 metrů a Strážce s výškou 27 metrů.

Skály Holý vrch u Únětic

Seznam cest najdete na horosvazu. A zde topo oblasti.

A jak jsme lezli?

My vyrazili s horoškoláky v poněkud zimním období, ale o to byly zážitky silnější. Nabalili jsme na sebe, co se dalo a vzpomínám si, že sedák jsem tentokrát přetáhla jen tak tak přes veškeré vrstvy, které jsem ten den na sobě měla. Zalíbila se mi tenkrát na první pohled linie, která vede skálou ALŠOVA VYHLÍDKA. Byla to cesta „Únětická spára“ (3). Jako další varianta této cesty je také „Únětická spára direkt“ (4), která pak vede trochu těžší cestou, totiž přímo přes převis nad jeskyňkou a spárou opět na vrchol. Líbily se mi obě varianty a nejlepší na tom všem bylo, že jsem mohla vyzkoušet zcela nový styl – lezení se zimními spárovkami. Tedy lezení ve starých fleecových rukavicích, ne po chytech, ale pěkně s prsty v teple v pěstičkách ve spáře! Těžší cesty na této skále vedou buď přes převis či hranu a jsou to třeba „Černý převis“ (6-) nebo „Převislá hrana“ (5+).

Na STRÁŽCE jsme si vybrali cestu „Přátelská“ (4), která už je delší a skýtá několik variant, ze kterých si můžete vybrat – v podstatě buď přímo na vrchol nebo vlevo od hrany stěnkou na vrchol, což je o něco snazší. Další volbou byla „Ptačí“ (4+), která je o něco těžší hlavně v druhé polovině. Vede přes převis přímo, potom mírně doleva a spárkou až na úplný vrchol. Obě cesty byly bezvadné, pro nás pěkně cvičné se vším všudy, vřelé doporučení pro začínající. A pro ty ostřílenější jsou tu cesty jako Severovýchodní cesta“ (5-) a cesta „Radegras“ (7-).

My si tenkrát užili lezení za slunce, mlhy, zimy…a konečně i pivo v nedalekém Únětickém pivovaru, jehož návštěvu po lezení můžeme vřele doporučit!

– Eva

Za fotografie děkujeme: fotografce Šárce Tůmové a Horoškole Sherpaclimb